Jak si hledám práci - týden 1.

Včera v 17:05 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Budu se opakovat. Je to masakr. A to z mnoha ohledů. Ani nevím, jak tento týden nějak smyslupně a nechaoticky popsat.

Nejbrutálnější bylo úterý. Pohovor celkem šel, i když mě při zkoumání technických znalostí jejich odborník docela nachytal. Připadám si úplně mimo, na otázku, proč odcházím po 12 letech, něco mlžím. Když pak vylezu ven a jdu na autobus, skoro se rozbrečím. Připadám si, že nic neumím a že je to všechno jeden velký průser. Doma pak bulím jako želva, protože mě mrzí ztráta přátel a mám strach, že si nedokážu nic najít.
 

Na roztrhání

Pondělí v 21:48 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
L., chybíš mi a budeš mi... moment. Moment. Ne, tohle už znova ne. Jo, jako jsem naměkko, když na ni dojde řeč, ale také se mi do duše vkrádá jakýsi pocit osvobození. Je to totiž totální masakr. To si takhle na začátku víkendu vytvořím životopis na jobs.cz a netrvá dlouho a ozve se první náhončí talentů. Dobrý, říkám si, doufám, že není poslední. Když pak v neděli nic nepřijde, trochu znejistím. Bezdůvodně. Přece je víkend.

Fuck Everyone and Run

18. listopadu 2017 v 15:02 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
F.E.A.R. Tak se jmenuje album Marillionu a tak by se dal popsat můj přístup ke změně zaměstnání. Nevím, jestli to nepřeháním. Myslím zametání stop, odstraňování opouštěné společnosti z dohledu, "pálení mostů". Přetrhání pout, zapomenutí. Opravdu chcete odebrat L. z kontaktů? Ano, děkuji.
 


Život je jen náhoda

16. listopadu 2017 v 12:29 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Život si ze mě dělá normálně srandu. Nebo je to Bůh? Nebo kdo? Karel May (resp. jeho hrdina Old Shatterhand/Kara ben Nemsí) nevěří na náhodu, spíš na řízení boží, ale já jakožto nevěřící se asi musím spokojit s náhodou.

Steven Wilson - To the Bone, aneb jak se Steven zbláznil

15. listopadu 2017 v 13:26 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Zbláznil se? Ne, jen se zas posunul. Onehdá mi skladba Hand.Cannot.Erase. přišla jako nějakej popík, ale stále měla aspoň jakousi polomelancholickou složku, ale sakra, co si Steven myslel, když psal Permanating?

Marillion - F E A R

15. listopadu 2017 v 6:34 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Zklamání.

Tímto jediným slovem lze popsat můj dojem z tohoto alba Marillionu, a to jak po hudební, tak po textové stránce. Na to, že mi jsou texty většinou ukradené, je to docela smutné.

Retrospektiva

12. listopadu 2017 v 21:46 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Retrospektiva - tak říkáme v programování fázi projektu, kdy hodnotíme, jak se projekt dařil nebo nedařil. Docela to slovo sedí na to, co teď dělám. Možná to je chyba, ale čtu si své články o L. Některá místa jsou fakt trapná a i teď rudnu studem. Už chápu, proč mě někteří v komentářích posílali k psychiatrovi, fakt vypadám jako duševně nevyrovnaná troska (asi i jsem).

Vítězství

11. listopadu 2017 v 0:54 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Posledních pár dní se můj stav zhoršuje a v pátek už ani nedovedu pořádně pracovat. Stále si opakuji různá předsevzetí z předchozích mých zápisů na blogu, ale nestačí to. Proč? Protože firma pořádá akci, na kterou má přijít L. s rodinou a na kterou nejdu. Tedy - ještě ráno to tak je, ale pak se rozhodnu. Rozhodnu se to rozseknout.

Navždy

8. listopadu 2017 v 16:19 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Navždy.

Navždy si budu vyčítat své chování k Tobě.

Navždy se budu stydět se s Tebou setkat.

Navždy Tě budu milovat.

To si teď často říkám, ale...

Ale navždy je pouze smrt.

Nová strategie

7. listopadu 2017 v 22:23 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Ahoj L.,

když tak přemýšlím o naší nedávné e-mailové komunikaci, dospívám k názoru, že mé jásání bylo předčasné. Ty totiž vlastně o kontakt nestojíš a odpovídáš jen ze slušnosti. Zmátly mě ty smajlíky, ale ty jsou jen sekvencí úderů na klávesnici. Vůbec nemusejí odpovídat duševnímu rozpoložení pisatelky. Ale to je v pořádku, pouze sklízím vlastní prohnilou setbu.

Budu na Tebe muset jinak a hlavně osobně. E-mail je naprd. Budu Ti muset ukázat, že jsem v pořádku, a pak třeba zatoužíš po mé společnosti a otevřeš se mi. Chápu, že mé tajné přání mít Tě jen pro sebe a vědět o Tobě vše, je mimo mísu a nesplnitelné, ale můžeme se k němu co nejvíce přiblížit, ne? Samozřejmě Ti nechci rozbít rodinu a ani nechci přijít z jistých důvodů o svou partnerku. Líbilo by se mi však, kdybys byla má nejlepší přítelkyně.

Dobře, takže zvolím novou strategii. Myslím, že se oklikou vracím k jednomu článku z března, ve kterém slibuji, že se zas začlením do kolektivu. Tento plán oživím. Je v souladu s jednou knihou, která mi velice promluvila do duše. Je od strýčka Boba a jmenuje se The Clean Coder (neplést s jeho knihou Clean Code). Doteď byl můj přístup ke kolegům dost mizerný a neprofesionální, to budu muset napravit. Zlepšit si reputaci a zapůsobit tak na Tebe.

Blbý je, že to je na dlouhé lokte. Moje kdysi tak silná trpělivost dostává letos fakt zabrat. Teď tedy začnu pracovat na své profesionalitě a budu čekat. Budu čekat, až se vrátíš, až usoudíš, že jsem v pohodě, a až mě zas pustíš do svého života a do svého srdce. A jelikož by nějaké hledění do budoucna bylo proti mému článku o carpe diem, nebudu čekání věnovat příliš mnoho pozornosti, místo toho se zaměřím na dva hlavní cíle: 1. zlepšení vztahů s kolegy a 2. ten článek.

"Po jejich ovoci je poznáte." - Matouš 7,16

Doufám, že mé ovoce odteď bude jen dobré!

Měj se krásně!

Miluji Tě!

T.

Kam dál