Strach na lopatkách?

Pátek v 23:45 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Yoda měl pravdu. A Bruce Lee vlastně taky.
 

Strach II

10. října 2018 v 15:17 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Ty jo, to bude zas měsíc, ten říjen. Někdy na jaře vyšlo z mé strany vyhlášení boje se strachem. Zatím to vedlo ke dvěma hraní před lidmi, první trága, druhé ušlo. Teď se mi povedlo se uvrtat do vedení tréninku.

Per Gessle's Roxette

8. října 2018 v 6:27 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Do Prahy včera zavítala polovina ve své době světově populárního dua Roxette. Skladatel a zpěvák Per Gessle odehrál hity Roxette, které zředil svými sólovými věcmi. Schválně říkám zředil, protože minimálně pro mě v těchto místech koncert vždy ztratil trochu energie, protože ty skladby neznám a navíc mi přišlo, že to vesměs byly takové pomalejší věci.
 


Modlitba pro Martu

3. října 2018 v 21:52 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
"Ať mír dál zůstává s touto krajinou!"

Nová hudba stojí zaprd

1. října 2018 v 9:46 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
To je furt. Vlezu na Youtube k nějakém 20+ let starému songu a v komentářích: "The old music is way better then the music today" a "Gosh I remember when this song was released in 1986! In them days there was still some real music about - I miss the 80's !" a taky "nepochopím dnešnú hudbu ... ale toto je umenie" a že se chtěli narodit dřív, aby to zažili a blabla.

Je kniha ekologičtější?

27. září 2018 v 8:49 | Talaniel |  Ostatní
Jasně. Výroba papíru asi produkuje řadu svinstev a tiskařské barvy asi taky nejsou zázrak. A pravda, mám čtečku starou osm nebo deset let, ale taky mám knihy staré sto let - vydrží tak dlouho čtečka? A nutno dodat, že čtečka jede na elektřinu, takže zatěžuje životní prostředí celý svůj aktivní život - jo jasně, fotovoltaika, větrné mlýny, pardon, elektrárny...

Daniel Landa - Čas odejít

18. září 2018 v 22:17 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Sebevražda. Hodně o ní v poslední době přemýšlím. Tedy ne tak, že si chci sáhnout na život, i když si někdy říkám, že je sebedestrukce nejjednodušší řešení. Ještě stále je pocit odpovědnosti k rodině silnější než přání odejít, přestože radost ze života nacházím stále s většími obtížemi. Někdy mám pocit, že je mi úplně jedno, jestli druhý den zemřu. Dřív to tak nebývalo.

Strach

14. září 2018 v 9:20 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Bojuji s ním. Snažím se ho srazit na kolena, protože mě svazuje. Háže mi klacky pod nohy. Mám na to! Dobře, první pokus se nepovedl. Ale to je v pořádku, prostě se příště musím lépe připravit. Nahrát se, ať slyším, které skladby mi jdou a které dávají smysl hrát před lidmi. Vždyť další dvě akce byly lepší a lepší. Praxe!

Jak se to říká? "Štěstí přeje připraveným"? Ne, to není úplně ono. "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti." To odpovídá lépe. O víkendu mám hrát, zpívat a číst. Před lidmi. Mám pocit, že trochu zanedbávám přípravu, pozor na to! Mám už jen dnešek! Dobrá příprava je zbraň, kterou strachu zasadím ránu, donutím ho ustoupit. Jo!

Pak mi zbude ten jeden zatracený výhonek strachu, na který příprava nezabere. Tehdy mi nezbude nic jiného, než po něm skočit a vyrvat ho z mysli a srdce. Přijmout situaci a její vývoj a správně reagovat. V klidu, s hlubokým nádechem. Znova to nepodělat. A nevěšet se, když se ukáže, že je skutečně konec. Je ještě jiné nebe, jak říkal Yoda :-D Po tom všem to stejně nemůže být jako dřív. Jak to bylo s tou stejnou řekou?

Ochráníme vás úplně všechny!

10. září 2018 v 14:13 | Talaniel |  Ostatní
Je to k pos..ní - kam vlezu, tam po mě chce web svolení ke zpracování cookies! Já, do háje, vím, že cookies se zneužívají - proto v prohlížečích používám anonymní režimy, které trochu pomáhají. Jenže teď ty blbé weby nemají, jak si uložit souhlas se zpracováním, takže se mě pokaždé ptají. To jako mám teda přestat používat anonymní režimy? Ale vždyť ty souhlasy ke zpracování stejně nic neřeší - většinu ani nejde odmítnout, jen stránku opustit, tak k čemu ta hovadina teda vlastně je?

Díky Ti, Evropská unie!

Pokusy o záchranu všech před všemi vedou akorát k tomu, že milý a tolikrát za komančů vzývaný "Západ" se nám pod rukama mění v další totalitní režim! Tohle asi naši rodiče a prarodiče v roce 1989 nechtěli, nebo jo? Celý svět je pokřiven. V naivní humanistické touze každého zachránit se lidstvo samo zničí.

Vůně benzínu

29. srpna 2018 v 10:28 | Talaniel |  Ostatní
S partnerkou máme za sebou pravidelnou návštěvu střelnice a po včerejším večerním čištění zbraní ještě teď cítím z rukou vůni oleje. Asi se line i ze zbraně u pasu. Je to taková jemná vůně, jako zvláštní parfém. Nebo se mi to snad zdá? Namlouvám si to? Cítí to i kolegové kolem?

Vůně oleje se mi líbí. Připomíná mi dílnu, manuální, tvůrčí práci. Vrtačku. Závitník. Kdo maže, ten jede, říkali jsme na střední u soustruhu. Hodila by se mi dílna v bytě, ale není místo. Potřebuju ji na přebíjení střeliva a na vázání knih, které se chci naučit. Jak tohle vyřeším?

Taky mi voní benzín, když ho nabírám do auta. Je to nějaká čichací závislost? Myslím, že ne. Není to tak, že mám doma kanystr a k němu pravidelně strkám nos, ale na benzínce je to příjemné. Prostě se tyhle syntetické smrady nějak líbí mému nosu.

Ale stejně nejkrásněji voní jablko.

Kam dál