Kolegyně (1. část)

16. února 2017 v 22:12 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Ani mě nenapadlo čekat, že se mi něco takového stane. Ty pocity - jako za mlada. Moc mám v oblibě kolegyni v práci. Víc, než svou dlouholetou partnerku? Nevím. Je to fakt hodně let, zamilovanost opadla už dávno. Ale má to háček. Kolegyně je vdaná a, ty jo, těhotná. Proto ve mně začalo všechno bouřit. Vidina toho, že odejde na mateřskou!

Včera - včera to bylo příšerné dopoledne. Práce stála, slzy na krajíčku, hruď se svírala. Ještě příšerný pracovní úkol, vyvolávající akorát zoufalstí. Vzpomínka na jízdu autem, kdy ji uchvátila hudba, co poslouchám - to už se nebude nikdy opakovat. Nakonec už skoro napíšu kolegyni přes skype. Ale odolám. A pak napíše ona, potřebuje s něčím pomoci. No, co mám říkat, že? Pro ni cokoliv.

A pak se konečně rozhoupu -"teď mi teprve dochází, jak mi budeš chybět!" píšu jí. A ona: "Neboj, pokud dcerka dovolí a manžel pohlídá, chci za půl roku aspoň na den zpět." Ulevilo se mi, radost se vrátila. Nevysmála se mi. Vlastně mě potěšila. Bolest ustoupila.

Dnes to bylo lepší. Sice na ni stále myslím, ale už to není tak deprimující. Sice se sevřené hrdlo vrací, když toto píši, ale to se zlepší. Musí. Musím se toho poblouznění zbavit. Nic dobrého by z toho nevzešlo.

Tuší, jak moc ji miluji?

Asi ne.

Doufám, že ne.

Co jí řeknu, jestli ano a zeptá se?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 17. února 2017 v 11:17 | Reagovat

Moc pěkně napsaný :)

2 Talaniel Talaniel | 17. února 2017 v 11:35 | Reagovat

[1]: Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama