Kolegyně (3. část)

23. února 2017 v 9:17 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Zapomeň na ni! Jasně!

Omez kontakt na minimum! Piece of cake!

Poruč větru, dešti!

Ne. Tak to evidentně nefunguje. V apokalyptické válce rozumu a citu rozum brutálně prohrává. Naštěstí jsou tu bezesné noci, kdy se v hlavě všechno točí kolem milované L. a rozum se konečně pevně rozkročí a řekne: "Ty jo, jdi už někam. Stejně ji nemůžeš mít, to přece víš, tak proč se tak hroutíš, vždyť si můžeš užít každou minutu, kdy bude v dosahu." Cit si není jist.

Pak nastane ráno, cesta do práce. Dnes je den, kdy tu nemá být, o to to bude jednodušší. Ale čtenář už tuší, že to tak nebude. L. sedí u svého stolu a cit se nejdřív přetaví z lásky ve strach a poté v rozhořčení: co tu, krucinál, dnes dělá? A pak? Pak se cit usměje. Vzpomene si na slova rozumu a den se rázem stane nejkrásnějším z posledních dní.

Na první mítink jdu s nejistotou. L. tvrdí, že beze mě je pro ni ten mítink o ničem. Ještě včera by mě ta slova možná tvrdě zasáhla, ale dnes zahřejí. "Samozřejmě, že půjdu, L.". Sedíme vedle sebe. Chci se jí dotýkat, ale snadno odolám. Místnost je plná kolegů. Po hodině už vidím, jak je unavená. Kdo by nebyl, oba hlavní řečníci mluví dost nezáživně. Pak schůze skončí a jdeme na oběd. Dokážu se s ní bavit a někdy jen se zavřenýma očima poslouchám její hlas.

Na další schůzi sedím proti ní a většinu času se na ni mohu dívat, aniž by to bylo nápadné. Hladí si těhotné bříško, které se jí rýsuje pod tričkem, a když se usměje, je nádherná. Když skončíme a o něco mě poprosí, neodolám a obejmu ji kolem ramen: "Vždyť víš, že tu prezentaci udělám." Pro ni cokoliv, ale to jí do očí a ještě v přítomnosti kolegy říct nedokážu.

Následující chvíle jsou jako v mlze. Znovu položím ruku kolem jejích ramen a přitisknu ji ke svému boku, ale nevnímám, co říkám. Určitě něco o jejím odchodu. V jednu chvíli se mi zatřese hlas. Detaily dialogu ale vyprchaly a zůstal už jen pocit radosti z její blízkosti.

Zvládnu to i příště? Rozum říká, že ano. Stále se bojím, ale s nadějí rašící kdesi v koutku duše hledím do příštího týdne, kdy ji zase uvidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 23. února 2017 v 16:03 | Reagovat

Moc krásně napsané :)

2 Talaniel Talaniel | 24. února 2017 v 8:45 | Reagovat

[1]: Opět děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama