Kolegyně (4. část)

27. února 2017 v 9:10 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Víkend utíká a v hlavě mám bouři. Rodí se nový plán: nechodit s L. na obědy, vyhodit si ji ze seznamu kontaktů na skypu, vymazat její číslo z telefonu a vyhnout se posezení s kolegy. Udržovat pouze nejnutnější pracovní kontakt. Pokud to někdo zaregistruje, výmluva se vždycky najde. Vlastně se nejedná o nový plán, je to jen návrat ke správnému rozhodnutí. Ať si rozum říká, co chce, nemá prostě pravdu. Nemohu si užívat její přítomnosti.

Miliony scénářů, které mi proběhly za poslední dny hlavou, mají velmi podobná vyústění a žádný z nich nekončí šťastně. Zarmoutím ji, odradím od kontaktu, znemožním se před kolegy, nebo bude city opětovat! Čert vem mě, ale L. nesmí být smutná a nešťastná. Může se smutek přenést na děťátko v matčině lůně?

Musím se L. zeptat, jestli odvoz z mecheche platí. Doufám, že její manžel zrušil pracovní cestu a dojede si pro ni. Nejzběsilejší scénáře se týkaly právě společné jízdy autem. Jdeme k autu a sesypu se. Jedeme v autě a brečím u Celestial Elixiru. Zastavíme na parkovišti a sesypu se. Dovedu ji k domu a sesypu se.

Možná by bylo nejlepší najít si jiné zaměstnání. L. se chce jednou vrátit. Jak mohu vědět, že do toho znovu nespadnu? Změna mi prospěje. Akorát musím vymyslet dobrý důvod, aby nikdo neměl nepříjemné dotazy. Nejdřív se však musím odcizit i ostatním kolegům, aby pro ně můj odchod byl co nejméně bolestný. Třeba se pak ani ptát nebudou.

Cítím únavu a prázdno v duši. Je to fráze jak z romantického filmu, ale něco pravdy na ní je. Touha postupně opadla a zůstává jen smutek a skleslost, rezignace. Ani Celestial Elixir mi už nic nedělá, už je z něj jen nádherná skladba. Cítím snad i náznak osvobození? Je ta šílenost konečně za mnou? Mám bohužel neodbytný pocit, že se točím v kruhu. Začínám cítit past. Cítím, že je chci přimět, aby si všimli. Cítím, že je chci všechny přimět, aby se zeptali.

Co budu dělat?
Co mám dělat?
Už nemohu dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 27. února 2017 v 9:39 | Reagovat

Jo točit se v kruhu je ta nejhorší věc.
Chtít aby si všimli je u některých dost složitý, protože i kdyby si chtěla sebevíc tak se na tebe vykašlou. Všimnou si ale nezeptají se.
Alespoň já to teda takhle mám.
Změna by opravdu mohla prospět.
No znám to podobně, hrůza :)

2 Talaniel Talaniel | 27. února 2017 v 10:15 | Reagovat

[1]: Díky za komentář.

Nejprve poznámka: můj původní plán byl psát to tak, aby nebylo jednoznačné, zda je to fikce nebo popis reality. Teď jaksi plán poruším.

Nejvíc mě (admin odpustí :-)) sere, že se nedokážu rozhodnout, jestli se s ní chci vídat nebo ne. Ne, špatně - já se s ní chci vídat, ale vím, že tak se toho zaláskování nezbavím. Je to trapný a je to hrozný. Je to, jako kdyby mě někdo trhal na půlky. 100% jistotu mám akorát v tom, že se nesmí nikdo nic dozvědět. Kruci, už zas o ní přemýšlím. Dovedeš si asi představit dopad na můj pracovní výkon.

A ještě tady jak trdlo kňourám na Internetu.  

Ale má to pozitivní průvodní jev - podávám nejlepší literární výkon svého života :-)

3 Siginitou Siginitou | Web | 27. února 2017 v 11:56 | Reagovat

[2]: Ano ten výkon si umím moc dobře představit. A neboj nekňouráš :)
No některá rozhodnutí jsou těžká a někdy nevíme co si zvolit, co dělat. Ale ať už se rozhodneme jakkoliv je to pořád náš život a naše rozhodnutí. A pokud to rozhodnutí bude špatné, stane se, chybami se člověk učí... bohužel :).
No držím palce ať to nikdo nezjistí a aby se to vyřešilo a bylo vše dobré :)

4 Talaniel Talaniel | 27. února 2017 v 12:09 | Reagovat

[3]: Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama