Kolegyně (6. část)

4. března 2017 v 9:29 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Den D. Zkouška charakteru. Už to nevydržím, už to nevydržím. První věc, kterou po zapnutí pracovního počítače udělám: zeptám se L., jestli odvoz platí. Nevím, kterou variantu chci radši, každopádně říká "ano" a já mám radost. Zvládnu to. Zvládnu. Nejistota zmizela a s nadšením se pouštím do práce. Nemusím na ni myslet. Vím, že ji večer uvidím.

Touha stále nevyprchala, ale připadá mi, že se transformovala. Pocit smutku je skoro neznatelný. Zůstává jen láska. Vydrží to tak? Zkušenost posledních týdnů říká, že ne, ale netrápím se tím. Nechám se unášet událostmi a uvidím. Jen chvíli přemýšlím, co jí mohu říct a co už by bylo moc. Třeba neřeknu nic.

Nakonec toho řeknu docela dost.

Potěší mě, že mi L. vedle sebe drží místo. V jednu chvíli ji pohladím po ruce a řeknu jí, jak mi bude chybět, ale hláška zapadne a zábava jede dál. Později dojde k přesunům a mezi mnou a L. se ocitne bývalá kolegyně. Je fajn, vlastně mi i chybí, ale dnes mě rozladí, že si se mnou chce povídat a L. se s ní z toho důvodu sama od sebe prohodí. Nakonec zjistím, že je mi to fuk. S další bývalou kolegyní už se skvěle bavím a směji se z plných plic jejím vtípkům o zlobivém kocourovi.

Pak L. odvezu domů. Schválně zastavím o kus dál od vchodu. Vystoupíme, už se loučí, ale naznačím objetí a ona jej přijme. Nabídnu jí rámě a ona se zavěsí. Jdeme bok po boku k domu a bavíme se. Pak stojíme nejméně hodinu před domem, drbeme spolupracovníky a já své věty proložím několika příšernými výroky:
- Nijak se mi s manželem nerevanšujte, mně stačí, žes mi dovolila mít tě chvíli jen pro sebe
- Budeš mi strašně chybět
- Bude mi smutno, až odejdeš
- Budu brečet, až odejdeš

Vyvaruji se slovesu "milovat někoho", vystačím si s frází "mít někoho rád". Nevypadá, že by ji mé výlevy znepokojovaly. Možná vypadá občas nejistě, ale nebrání se, když ji hladím a párkrát obejmu, ovšem ve vší počestnosti, že ano? Je to, sakra, skvělá kamarádka, přece to nezkazím nějakým nevhodným dotekem. Už tak ji osahávám až až. Pohlédnu na její rty a přemýšlím, jaké by bylo ji políbit.

Když potřetí naznačí, že je čas to zabalit, řeknu: "Dobrou noc, kočičko." V ten okamžik to ze mě prostě vyletí rychleji, než stihne mozek zareagovat. Takhle říkám své lepší polovičce a tohle byla přesně taková situace, ve které to slovo používám. Automatika. Mám to risknout a zeptat se jí, jestli mé chování nebylo příliš důvěrné, nebo to mám nechat plavat? Nevím. Uvidím. Pokud se mnou bude chtít jít v pondělí na oběd, bude vše ok.

A jak dopadl chudák Celestial Elixir? Žádné zhroucení se nekonalo. Vlastně nebyl skoro slyšet, protože stále bylo o čem se bavit. Nevadí mi to. Hledím do budoucnosti s nadějí, že je ta nešťastná zamilovanost do kolegyně konečně za mnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 5. března 2017 v 20:37 | Reagovat

Páni, to bylo vzrůšo.
No je hezké že ses s ní tak bavila a že to bylo pěkné, budu doufat že s tebou bude chtít jít na ten oběd.
Představa líbání někoho koho má člověk rád je někdy až bolestivá protože k tomu jen tak nedojde. Ale aspoň si s ní byla. To je dobré :)

2 Talaniel Talaniel | 5. března 2017 v 21:08 | Reagovat

Sigi, je to super. Myslím, že už je to za mnou - myslím, že dobrou indikací je, že opět toužím po své lepší polovičce :-) Na L. se samozřejmě těším, miluji je obě, ale L. je dobrá kamarádka a chci, aby to tak zůstalo. Budu se radovat z jejího štěstí, budu se o ni bát, dokud neporodí, a když bude potřebovat pomoc, doufám, že ví, že se na mě může obrátit!

Hah, není to happy end jak z nějakého romanťáku? :-) Asi na ně moc koukám :-)

A Tobě děkuji za veškerou podporu za poslední - kolik ? Dva týdny? Moc si toho vážím. Nakonec to vypadá, že blog byla dobrá terapie.

3 Siginitou Siginitou | Web | 5. března 2017 v 22:16 | Reagovat

[2]: Sem moc ráda že to tak dopadlo :) A že si na tom takhle, no já sem typ který pomáhá ale sám si pomoc nesvede :) To už tak bývá.
Ano zůstane tvá kamarádka a budeš se těšit spolu sní. Bude to hezké :)

Není zač, opravdu, ráda tě budu i nadále podporovat. Uvědomila jsem si tu i jednu věc, že tady na blogu mám velkou podporu, ne tak jak v reálu kde se mě většina lidí snaží podkopávat.
Blog je dobrá terapie, ano a já sem ráda že sem si založila nový blog kde můžu být taková jaká jsem. :)
Ach boha, jsem sentimentální.. zase. Asi budu brečet :D

4 Talaniel Talaniel | 5. března 2017 v 23:14 | Reagovat

[3]: Je to zajímavé, že? To s tou podporou na blogu. Osobně mi to přijde (asi kvůli mé introvertní povaze), že je některé věci snazší napsat než říct do očí. Třeba se v reálu jen někdo bojí nebo stydí Tě otevřeně podpořit. Přeji Ti, ať takovou osobu najdeš a odhalíš :-)

5 Siginitou Siginitou | Web | 5. března 2017 v 23:22 | Reagovat

[4]: Děkuji, snad takovou osobu potkám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama