Kolegyně (8. část)

23. března 2017 v 15:11 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Týden ještě neskončil, ale už mám zážitků za dva.

21.3.: den první prezentace: přijdu do kanceláře a L. nikde. Hlavou probleskne trochu zloby, ale za chvíli zmizí. Uvidíme, co bude dál, jak to půjde. Najíždím na klasiku - Celestial Elixir a další Haken. Ještě Elixir ani nedojede a už jí píšu SMS, ale sotva začnu, vchází do dveří. Schůze se nezadržitelně blíží, ale zatím se cítím ok. Haken funguje úplně bombasticky. Falling Back to Earth, Pareidolia, The Architect, Celestial Elixir. Miluji hudbu.

Pak mě pozve L. na posezení s kolegy a nevím, co odepsat.

A pak už začne mítink a L. je dle očekávání úžasná a zachraňuje mě, když nevím, jak pokračovat s prezentací. Poté stále čekám, kdy se začnu hroutit. Baví se v kuchyňce s kolegou a toužím se přidat, protože jí tak budu nablízku, ale myslím, že by to bylo proti doktríně vyhýbání se. Potřebuji zvukovou izolaci, ať ji neslyším, ať neslyším její smích.

Na pozvánku zformuluji odpověď ve které si nechávám zadní vrátka. Nejvíce by se mi líbilo, kdyby napsala, že by chtěla opět odvézt. Po dnešním mítinku mám pocit, že by se takto těsná interakce dala zvládnout a s předchozí zkušeností snad i mnohem lépe. Neodvažuji se jí však odvoz nabídnout a nevím, jak jí nahrát, aby s tím sama přišla :-) No, to je fuk. Když to navrhne, půjdu, když ne, nepůjdu. Nakonec napíše, že tam bude i její manžel a tím to pro mě padá, protože ji nebudu mít ani chvíli jen pro sebe a tím přestává být posezení zajímavé, protože sledovat, jak se tulí k manželovi, to fakt ne :-) Fajn. Další problém vyřešen. Teď už jen schůze č. 2 - jediná povinná akce.

Večer panuje celková únava a rezignace. Stále váhám, jestli na posezení jít či ne, ale správnější se mi jeví nejít. Docela dost na L. myslím, ale není to deprimující. Myslím, že je docela příjemné, že o ní dokážu přemýšlet bez nějakého hroucení. Před usnutím si říkám, že vlastně nebude tak těžké jít s ní a s jejím manželem na posezení, mohu jim zase nabídnout odvoz a mohu se s ním takto více seznámit. Musí být skvělý, když si ho vybrala.

22.3.: probudím se někdy ve čtyři a zas na ni bez přestání myslím. Teď už si nemyslím, že je posezení dobrý nápad. Pozitivní je, že vše probírám čistě rozumově. Žádné hroucení, slzy, knedlík v krku, nic. Vyřídíme dnes ten mítink a pak už se jí budu vyhýbat - schválně, jestli to vyjde :-)

Během cesty do práce zase probírám různé scénáře a chvilku mi přijde představa posezení ok, chvilku ne. Prezentace je epická, na konci nám kolegové tleskají. Ke konci zvažuji, že se s ní formálně rozloučím, protože pokud dodržím svůj plán, už spolu do jejího odchodu nepromluvíme. Nenaskytne se ale vhodná příležitost a nakonec si myslím, že je to dobře. Mítink a fakt, že to je naposledy, mě dost vyčerpá - vrací se klasika - knedlík v krku, slzy na krajíčku, ale při cestě do restaurace, kam jdu jen s knihou (Mrtvá zóna od Kinga), se vzpamatuji a zasměji se svému stavu.

Po rychlém obědu už je mi zas relativně dobře, nicméně po ní teď hodně toužím. Mám však úsměv na tváři, nikoliv bolest v srdci :-) Rozhoupu se a na pozvánku na posezení jí konečně odpovím a pozvání snad decetně odmítnu. Je to takové osvobozující. Mé ruce se při práci konečně rozletí plnou rychlostí po klávesnici. L. odepíše a přemlouvá mě, ale vzdá se po druhém odmítacím mailu - na můj vkus moc rychle. Moje záporná vlastnost, líbí se mi, když mě někdo přemlouvá. Tohle bylo moc krátké. Pochopitelně se mi to rozleží v hlavě a začnu si nadávat do debilů. Lepší by bylo nechat si zadní vrátka. Ale budiž, dotknuto, hráno, posezení je zřejmě vyřízeno.

Jenže, jenže... můj Epic Fail se nezadržitelně blíží :-D

Kolem páté hodiny posílám L. e-mail. Píšu jí, že ji miluji.

Píšu ho snad půl hodiny, aby každá věta byla dobrá. Nechci ji trápit, ale stejně jí asi zkazím čtvrtek. Počítám, že to řekne manželovi. Počítám, že to možná řekne pár kolegům. Asi je to tečka. Nejspíš toho e-mailu budu ještě litovat, ale cítím se nejlépe za posledních několik týdnů.

23.3.: dneska rekord, vstávám ve dvě ráno. Chvíli přemýšlím o L., nálada docela dobrá, nehroutím se, dokonce tolik intenzivně na L. nemyslím, akorát přemýšlím, jak, jestli vůbec, odpoví na e-mail, ale jsem docela v klidu. Zdá se, že ten e-mail byl velice osvobozující. Jdu pracovat, co jiného taky ve dvě ráno dělat, že? :-)

Během rána roste nervozita: jak mi asi odpoví? Pak dorazí odpověď:

Píše: miluji svého manžela a nikoho jiného.

Píše: mám tě ráda, ale jen v mezích přátelství.

Píše: hoď celou věc za hlavu a neřeš to.

Píše: pojď na posezení, všichni tě rádi uvidí.

Tak to zkusím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 25. března 2017 v 9:58 | Reagovat

No jestli ten email byl osvobozující tak proč ne.
No čekání na odpovědi kolikrát je to nejhorší.
Ale snad to bude v pořádku, věřím tomu :)

2 Talaniel Talaniel | 25. března 2017 v 16:30 | Reagovat

Aha, asi to nebylo zcela zřejmé: ty čtyři věty byly přibližné citace z jejího e-mailu, který mi ve čtvrtek poslala. Upravím :-)

Btw. teď už si myslím, že to přiznání byla hrozná blbost, ale což, stalo se. Uvidím, co bude dál.

3 Siginitou Siginitou | Web | 27. března 2017 v 9:58 | Reagovat

Stalo se stalo, to už nezměníš.... a to kolikrát bolí :D
No ale alespoň si to ze sebe trochu dostala. A pořád se s tebou baví ne? Nebo snad ne?

4 Talaniel Talaniel | 27. března 2017 v 10:54 | Reagovat

No, to je právě ten problém :-) Pondělí je jediný den, kdy se potkáváme v kanceláři, a ona tu dnes není a ani mi nic nepíše :-) Pravda, můj poslední e-mail neobsahoval přímou otázku, spíš takovou skrytou, ale bez odpovědi na ni mi teď (resp. celý víkend) v hlavě hlodá, jaká je vlastně situace? Potřebuju, aby mi napsala, potřebuju se přesvědčit, že je vše ok.

Vůbec nevím, co mám dělat. Pěkně mě to už s... :-) Mám nebo nemám jít na posezení s kolegy? Mám nebo nemám příští pondělí jít do kanclu? To by tu měla být naposledy, ale přijde vůbec? Ba co hůř - mám nebo nemám skončit v tomto zaměstnání? Všechno mi ji tu bude připomínat, a jestli se vrátí, jak tvrdila, tak se mi to stane znovu, protože ona je dokonalá. A bojím se jí cokoliv napsat, protože to určitě pohnojím ještě víc.

Je to hrozný, jak z nějakýho blbýho romanťáku. Si člověk furt říká, že ty různé ordinace a ulice a kdo ví, jaké ještě seriály, jsou samé slátaniny, ale někdy je jim život až brutálně podobný :-)

5 Siginitou Siginitou | Web | 27. března 2017 v 21:22 | Reagovat

[4]: Zkus na to posezení jít a dělej jakoby nic... to bych nejspíš udělala. Ale nevím, nejsu si jistá.
Je to šílené, něco takového je tak na infarkt :D
Máš pravdu je to jak z blbého romanťáku ale snad to bude mít dobrý konec :)
Uvidíš, snad všechno bude ok.

6 Talaniel Talaniel | 27. března 2017 v 21:44 | Reagovat

No teď večer mám náladu dobrou a mám chuť tam jít :-) Když tak o tom přemýšlím, tak nemám, co ztratit. Ale tedy týden je dlouhý a moje nálada se mění každou hodinu :-) Teď večer mi to teda přijde všechno spíš směšné :-)

7 Siginitou Siginitou | Web | 28. března 2017 v 21:17 | Reagovat

[6]: Tak uvidíš. Taky se mnou nálady neustále hážou sem a tam :D
Snad vše bude ale v pohodě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama