Kolegyně (10. část)

3. dubna 2017 v 17:24 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Je tu finále. Jak se cítím? Po hrozném víkendu vlastně docela v pohodě.

Když přijdu do kanceláře, předám dle domluvy kolegovi dar pro L. a jdu pracovat. Vtipkuji s kolegy. Jde to. Sním o tom, že se se mnou vřele rozloučí. Sním o tom, že si se mnou bude chtít promluvit mezi čtyřma očima a všechno bude dobré. Sním o tom, že mi dovolí pomoci jí s věcmi, až pojede domů. Rozhodnu se nechat si pláč až na večer.

Jak tu chodí kolem, zas mě začíná bolet hruď a odhodlání vše zvládnout slábne. Začíná mi zas bušit srdce a tuhnout tvář v očekávání blížící se odpolední hrůzy. Po obědě se semele všechno takřka naráz. Nejprve jí napíšu, že jí s radostí pomohu s přinesením čehokoliv na rozlučku a odnosem darů domů, ale vzápětí vchází do dveří s kolegy, kteří mají plné ruce dortů. Finta fň, vetřu se k nim a pomohu jim aspoň dorty vyndat z krabic.

Pak mě velitel skvadry dárců donutí předat jeden z darů a okamžik využiji k naprosto nepovedenému políbení ruky. Trapas. Ať se předtím teoreticky připravím sebevíc, stejně jí oslintám ruku. Budu to muset natrénovat :-) Radši se stáhnu k počítači a pracuji. Dozvídám se, že jí věci odveze manžel - tak tohle padá. Zatracený manžel :-) Až na to políbení ruky mám ze svého chování dobrý pocit. Teď už mi chybí jediná věc, objetí. Teď ještě nepodělat finální sbohem.

Později se k ní vnutím, když ve své části kanceláře sedí sama, popřeju jí hodně štěstí a přitáhnu ji k sobě. Není to věc, kterou by se dalo chlubit, obzvlášť, když teď nepochybně chápe, že se za objetím skrývá má touha po fyzickém kontaktu. Krásně voní. Chci ji držet co nejdéle přivinutou ke své hrudi, ale cítím jak je prkenná. Snad se na mě nebude zlobit za tento násilný čin. Do ucha jí šeptám, jak je blízká mému srdci a že mi bude moc chybět, ani nevím, jestli dost nahlas, aby to slyšela.

Prchám z kanclu, ale za chvíli se vracím s písní na rtech. Snad je vše ok. Snad L. uvěří, že to aspoň trochu zvládám. Sakra, já to přece opravdu zvládám! Nakonec k rozloučení nepoužiju startrekovou hlášku "žij dlouho a krásně", protože nechci, aby to znělo tak definitivně. Je na čase pracovat, ale nejde mi to.

Jede mi soundtrack Star Treku III - myslím, že sedne jak prdel na hrnec. Správně epický k mému snad konečnému vítězství na sebou. Myslím, že když se budu dobře chovat, L. na mě nezanevře. Dokážu to! Uvidíme se zas? Doufám, že ano! Zdá se mi, že teď už se toho nebojím. Jen se musím víc ovládat a nedotýkat se jí, ale já se prostě osob, které mi jsou blízké, dotýkám. Tak už to prostě je. Tak vyjadřuji náklonnost, slova jsou pro mě strašně těžká.

Pak mi jede Imperiální pochod, přidávám hlasitost a na obličeji mám úsměv. A pak finále Epizody II Hvězdných válek a do uší mi duní Across the Stars a trochu mě píchne u srdce, ale sakra, k čertu s tím! Zvládnu to! Ne, že ne! A pak finále Epizody V a milostný motiv Hana a Leiy, ty jo, to si dávám kapky :-) Tohle je strašně krásná melodie. John Williams v nejlepší formě.

Zdá se mi, že je její vůní naplněna celá kancelář. Vychází z mého oblečení? Ta vůně mi bude chybět.

Dneska je ten playlist hustej, teď finále ze Společenstva prstenu. Vzpomínám na firemní výlet k Pravčické bráně, kdy jsme si motivy z Pána prstenů zpívali s kolegy včetně L. při cestě lesem, jsouce přece na epické výpravě!

Blíží se třetí hodina a schůze. Ještě naposledy se s ní dost neobratně rozloučím.

Když se vrátím, L. už není na svém místě.

A je to.

Je pryč.

Budu ji navždy milovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 4. dubna 2017 v 22:34 | Reagovat

Docela dost tě obdivuji že to zvládáš docela dobře, já bych to nedala a úplně se zhroutila :)
Poté co odešla ti zbydou nejspíš už jen vzpomínky a ty budou na tobě jestli budou veselý nebo bolestivý.
Snad budou dobrý :)
To oslintání ruky :D Si na ni chtěla nechat na památku své DNA? Prý natrénovat, ti dám, to určitě už musíš umět a jestli né tak se to pěkně rychle nauč a pak mě zaučíš :D :-D

2 Talaniel Talaniel | 5. dubna 2017 v 6:54 | Reagovat

Myslím, že to budou vzpomínky, kterým se říká hořkosladké :-) Podobně, jako vzpomínám na otce, který mi před šesti lety zemřel.

Oslintání ruky bylo maximum, co si šlo dovolit stran fyzického kontaktu. Samozřejmě by se mi víc líbil polibek na rty, ale ten už vůbec nepřipadal v úvahu. Je to hrozné. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím, že mé vlastní představy o tom, že svou lepší polovičku nikdy nepodvedu, jsou zcela zcestné. Kdyby totiž byla L. svolná, kdyby to chtěla a byla vhodná situace, tak s ní normálně skončím v posteli, a to by byl teprve průser! Naštěstí je to zcela nereálné, takže akorát musím přijmout tu výzvu a zapracovat na svém sebeovládání. Až mi zas bude nablízku, musím si hlídat ruce.

Když to tak analyzuji, tak velká část depresí pramení z toho, že lituji toho, jak se jí dotýkám. A ona je ještě tak milá, že to nijak nekomentuje, místo aby mě seřvala. Druhá část je zapříčiněna žárlivostí, že se víc baví s kolegy, že s nimi víc spolupracuje, ale to je vlastně taky má chyba. Vzhledem k své pozici ve firmě si mohu diktovat, s kým budu spolupracovat, takže by nebyl problém vynutit si společné úkoly s L.

No, teď je pryč a než se vrátí, budu mít spoustu času si promyslet, zda odejít z firmy, nebo zda se jí naopak pracovně přiblížit. Když budu chtít, už ji nemusím nikdy v životě potkat. Momentálně mě děsí jen dvě věci: že zas začnu blbnout, až se vrátí, a že se jí něco stane při porodu. To mě děsí nejvíc.

No, pokračování "mýdlové opery" příště :-) Díky Sigi za veškerou podporu, jsi zlatá :-)

3 Siginitou Siginitou | Web | 5. dubna 2017 v 11:12 | Reagovat

Tak to ti držím palce, takové věci je dost těžké řešit, přitom člověku napadne že to jsou jn prkotiny ale to nejsou. A právě takové věci můžou člověka dost změnit :)
Nemáš zač, ráda tě vždy podpořím. Zlatá? No tohle už ale nevím, tím si nejsem jistá :D

4 Talaniel Talaniel | 5. dubna 2017 v 14:46 | Reagovat

Zlatá, protože jsi celou dobu vydržela číst ty moje bolestné výlevy. Někdy si připadám jako blázen. Někdy jsem v eufórii, jindy mě zmáhá totální depka. Myslím, že jiní čtenáři (by) to už vzdali.

5 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 18:38 | Reagovat

[4]: Ale ne, prosím tě, píšeš to skvěle. A neboj, já si taky kolikrát připadám jako blázen :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama