Kolegyně - Status Update

25. dubna 2017 v 12:12 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Včera mi kolega K. řekl, že L. v pátek přijde na oběd.

Mám s tím několik problémů:
  • Proč v pátek? Udělala to L. schválně? Přece ví, že v pátek v kanceláři nejsem.
  • Žárlím! Brutálně! S K. si dopisuje a se mnou ne.
  • Chci ji vidět a nesmím ji vidět.
  • Chci, aby mi napsala, že ten pátek není kvůli mě.
  • Bože, chci, aby mi napsala, že spolu jen ve dvou půjdeme na oběd!
V týdnech po jejím odchodu to až na pár slabších chvil vypadalo, že se "uzdravuji", dá-li se láska považovat za chorobu. Snažím se hledat radost v jiných věcech, ačkoliv je to těžké a porůznu se k L. vracím. Tu mi ji připomene díl Star Treku, na který se podívám, jindy se o ní zmíní kolega a mě píchne u srdce. Včerejšek mi zas přitížil, ale oklepu se z toho. Doktrína o vyhýbání se docela funguje a dnes ráno už to celkem jde.

K. se na mě zlobí, že na ně s obědy kašlu, ale já prostě nemohu. On a jeho pravidelní spolustolovníci mi L. příliš připomínají. Co mu mám ale říct, aniž by se urazil nebo mu něco došlo? Napadlo mě, že mu řeknu, že L. vybrala pátek, protože mě nechce vidět, ale to by byla pěkná pitomost. Doloval by důvody nejdřív ze mě a pak možná z L. Třeba má L. jiný důvod. Určitě. Prostě budu K. ignorovat. Samota mi vyhovuje.

Smutek a smutek. Mohlo to být takové krásné přátelství. Nepovedlo se, proč jen muselo dojít k tomu zaláskování? Protože je dokonalá. Nádherná a moudrá, milá, veselá. Sladká.

Jak dlouho už se tím trápím? První post na blogu je z února, ale už v lednu na firemní sešlosti bylo znát, že chci z kolegů vidět jen ji. Od této akce jsou to už spíš tři měsíce. Zlom byl, když na jedné schůzi řekla, který den končí. Tehdy to ve mě vypučelo naplno. V poslední době trpím hlavně žárlivostí, jinak už to docela jde. Doktrína o vyhýbání se docela funguje, ačkoliv mi stále straší v hlavě.

Nejhorší je, když mi začnou fantazie utíkat ke katastrofickým scénářům. Vlastně jen k jednomu - přijdu do práce a K. mi řekne, že L. zemřela při porodu. To je úplně příšerná představa. Vždy mám slzy na krajíčku, když si to představím. Tohle, prosím, ať se nestane. Ať zmizí klidně z mého života, ať mě klidně nenávidí, ale ať je, Bože, v pořádku. Vida, jak se ateisti obrací k Bohu, když jim je nejhůř. Ať se jí narodí zdravá holčička a ať jsou šťastná a bezstarostná rodinka. Kruci, zas je mi těžko, jen pomyslím na tuhle hroznou variantu.

Co mě čeká dál? V červnu porodí. Pak někdy určitě s miminkem přijde, aby se pochlubila - doufám, že se to dozvím včas, ať se mohu vyhnout setkání. A pak by se začátkem dalšího roku vrátila, pokud splní, co řekla. Říkala, že na jeden den. Podle toho se taky dokážu zařídit, ať se nepotkáme v kanclu. A až se vrátí naplno? To už tam třeba nebudu pracovat. Odchod je stále dobrá varianta, pokud se do té doby nevzpamatuji. Vypadá to však chronicky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 25. dubna 2017 v 15:45 | Reagovat

prosím podívejte se ještě jednou na můj blog
díky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama