Nešťastná láska - poznatky

6. dubna 2017 v 11:55 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Nešťastná zamilovanost do L. byla a je velice poučná. Pokusím se sepsat poznatky. Článek není definitivní, je možné, že s dalšími zkušenostmi jej doplním. Poslední aktualizace: 3.5.2017.

Nejprve pár termínů:
  • Nešťastná láska - láska, kterou z nějakého důvodu nelze dotáhnout do šťastného konce (=žili spolu až do smrti)
  • Nešťastník - osoba, která se nešťastně zamilovala
  • Objekt - osoba, kterou nešťastník miluje
  • Partner - osoba, se kterou je nešťastník "oficiálně" ve vztahu
Možné situace:
  1. Nešťastník nechce zranit např. svého partnera, kterého ideálně také miluje
  2. Nešťastník je bez závazků nebo mu na partnerovi už nezáleží
  3. Je nepravděpodobné, že by objekt lásku opětoval
  4. Je pravděpodobné, že objekt bude lásku opětovat
Postup řešení pak závisí na kombinaci situací. Tématem článku není kombinace 2 + 4, ta by měla vést ke štětí.

Řešit je potřeba tyto problémy:
  • Vyhýbat se objektu nebo ne?
  • Říct partnerovi, co se děje?
  • Co dělat s tím, že nešťastník myslí celý den i noc pouze na objekt?
  • Říct objektu, co nešťastník cítí?
Vyhýbat se objektu nebo ne?
Tohle je jednoduché - všechny kombinace kromě vyřazené 2 + 4 dle mě vyžadují naprosté odříznutí se od objektu vč. příp. vyhýbání se prostředí, kde se objekt vyskytuje (odchod z práce, odchod ze sportovního či jiného klubu atd. atd.). I pouhá zmínka o objektu, spatření jeho jména aj. může vést ke zhoršení situace. V přítomnosti objektu navíc může nešťastník dělat blbosti, kterých pak lituje. Zejm. v případě 1 + 4 je velké riziko, že spolu nešťastník a objekt skončí v posteli, což by mohlo mít dopad na vztah nešťastník - partner.
Tudíž nemilosrdné odloučení.

Říct partnerovi, co se děje?
Opět jednoduché. Pokud nešťastník nechce o partnera přijít (situace 1), musí být zticha. Je to náročné na sebeovládání v přítomnosti partnera. Situace může vést i ke lhaní o důvodech neustálé skleslosti. V situaci 2 je pak riziko, že zhrzený partner bude dělat potíže. Tudíž mlčet.

Co dělat s tím, že nešťastník myslí celý den i noc pouze na objekt?
Tady už jde do tuhého. Přes den pomůže nějaká činnost vyžadující soustředění, ale neustálé přemýšlení o objektu může vést k paralýze, která znemožní dostat se do zóny a myslet jen na danou aktivitu. Ještě horší je to v noci. Pravidelně se mi stává, že se probudím někdy v jednu ve dvě ráno, mozek najede na L. a nedokáže přestat. Útěchou je, že v případě dodržení doktríny o vyhýbání se nutkání o objektu přemýšlet postupně slábne. Tudíž trpělivost.

Říct objektu, co nešťastník cítí?
Myslím, že v případě situace 4 (tj. kombinace 1 + 4) nic neříkat.
V situaci 3 může mít přiznání pozitivní důsledek: objekt se sám začne nešťastníkovi vyhýbat, což je v souladu s doktrínou o vyhýbání se. To má ale i negativní důsledek: nešťastník se připraví o možnost řídit situaci plně podle svého. Pokud nešťastník zatouží po kontaktu s objektem, objekt může kontakt odmítat. Napravit škody napáchané přiznáním může být velmi náročné a na dlouho.
Dále je zde riziko, že bude objekt informaci šířit dál, což může vést např. v situaci 1 ke katastrofě. Navíc, pokud nešťastník objekt opravdu miluje, měl by zvážit, zda přiznáním neudělá objekt nešťastným.
Tudíž opět radši mlčení? V případě opravy škod napáchaných přiznáním opět trpělivost a opatrné chování k objektu.

Inspirace v hudbě: Kreyson: Nejde vrátit čas (zejm. v refrénu "nejde zpátky vzít slova svá" - nezapomenout na to)

Vlastní zkušenost: přiznání byla největší chyba. V důsledku toho spolu s dalšími chybami zřejmě skončilo nebo minimálně na dlouhou dobu ochladne přátelství s L. Zásadní past spočívá v tom, že v obou případech nejhorších chyb mě při psaní e-mailu ovládla euforie a text e-mailu mi přišel skvělý, ale v obou případech přišla sice korektní, ale poměrně zraňující odpověď. Tj. nepsat, nepsat, nepsat. V současnosti budu velmi, velmi těžko napravovat napáchané škody, spíš mi přijde přátelství nenávratně ztraceno.

Další poznatky
V případě 1 lze pozorovat zajímavý vedlejší jev: nešťastník z důvodu nedosažitelného fyzického kontaktu s objektem o to více tíhne k dotykům s partnerem, což v případě dobře zvládnuté mlčenlivosti může ve finále vést k upevnění vztahu s partnerem (za předpokladu, že se podaří na objekt zapomenout).
Komunikovat jen osobně: e-mail nebo SMS postrádají mimoslovní složky komunikace, což může vést k nedorozumění a zhoršení situace.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 14:18 | Reagovat

Tohle je velmi poučné, s tohoto textu jsem se naučila docela dost věcí :)

Ps: Takže mám dát bílí text, nebo nechat černý? Co bude lepší?
S designem jinak nic neudělám, je udělaný totiž v celku a dala mi ho jedna holčina.

A co se týká úpravy textu, tak až budu mít čas, tak bych ti napsala na email abych ti dala přihlašovací údaje? Myslím že ti můžu věřit, a hlavně tam bys mohla upravovat texty kdykoliv. Když totiž budu na intru tak přes mobil když něco napíšu tak se mě to blbě bude posílat na email.
Budu moc ráda když mi s tím pomůžeš. Pokud se ti opravdu chce :)

Můj email je kackavit@seznam.cz tak mi když tak napiš ať získám tvůj email :)

2 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 14:30 | Reagovat

černá vs. bílá - nevím, příšlo mi to s bílou čitelnější a s černou hezčí :-)

Přihlašovací údaje - to je velká důvěra, ani nevím, kde se vzala :-) S radostí Ti pomohu, ale moje představa spíš byla Ti posílat korektury mailem než Ti to rovnou opravovat na blogu - tak bys měla totiž možnost porovnat opravy s původním textem a vlastně je tak odsouhlasit :-)

Můžeme zvolit střední cestu: Ty text zveřejníš, já Ti na e-mail pošlu korekturu, a až budeš mít příležitost, korekturu zveřejníš :-) To by ovšem vedlo ke zpožďování a všichni by už měli přečtenou nezkorigovanou verzi :-) Tak nevím.

3 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 14:41 | Reagovat

No to je ten problém, nevím co zvolit.
Na email se tak často dostávat nebudu jak budu na intru. Ta střední cesta no to by šlo, co s tím nadělat.
No to porovnávání, to po mě nechtěj, já bych to tam stejně neviděla, neporovnala to a byl by v mém mozku čurbes. Navíc je mi jasné že bych souhlasila.
Ale tak je to na tobě. Řekni si jak ti to vyhovuje.
U mě kdybych ti to psala na email tak bych to musela psát rovnou asi tam, nemám a ani mi nefunguje word, což mě dost štve.

Ale tak, můžu to zkusit posílat na email. Uvidíme. A třeba když budu na intru tak, když se na email nedostanu tak bys to sem tam opravila třeba rovnou na blogu?
Opravdu je to na tobě.

4 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 14:55 | Reagovat

[1]: No, poučné to je hlavně pro mě. Takhle si to projít a srovnat v hlavě mi pomohlo. Jestli v tom najde něco poučného i někdo další, tak tím lépe :-)

Nebudu lhát, že na ni stále nemyslím, ale pokud se jí budu stranit, vzpomínka tzv. vybledne, domnívám se. Něco jako je ve skladbě Perfect Life od Stevena Wilsona: "Gradually she passed into another distant part of my memory until I could no longer remember her face, her voice, even her name." Nádherný song mimochodem.

[3]: Já myslím, že to je spíš hlavně na Tobě, protože to je Tvůj blog :-) Je teda fakt, že mě trochu děsí, jak často přispíváš, nevím, jestli budu korektury stíhat :-) Ale chci Ti pomoci, minimálně jako revanš za podporu v mém problému s L. :-)

5 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 15:07 | Reagovat

[4]: Pokuď se ti nebude chtít, nemusíš.
A nemusíš opravovat všechny články. :)
A co se týká toho, já ráda pomůžu když mohu :)
Vzpomínky vždy zůstanou ale časem, již nebudou mít možná takovou váhu jako kdysi :)
Tu písničku mám dojem že znám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama