Samotář (2. část)

23. dubna 2017 v 13:25 | Talaniel |  Kačka
Jeho dům stál na jedné straně dvora, který byl obehnán vysokou zdí. Podél další strany se nacházely stáje a chlívky a podél třetí zřejmě skladiště potravin, krmiva a hlavně otopu. Dřeva měl značné množství, určitě víc, než kolik mohl potřebovat.
Zavedl mě do domu, ze skříně vylovil nějaké oblečení a řekl mi, ať se převléknu. Pak odešel, asi aby zaopatřil chudáka koně a postaral se o náklad kůží.
Místnosti dominovala kachlová kamna, která i po mužově delší nepřítomnosti stále hřála, takže bylo v místnosti příjemné teplo. Vyměnila jsem své mokré šatstvo za nabídnuté a rozvěsila svršky přes dvě tyče nad kamny. Pak jsem si sedla ke stolu a čekala. Muž ve mně nevyvolal žádný špatný pocit a necítila jsem se v nebezpečí.
Když se vrátil, nejprve roztopil kamna a dal vařit vodu, aby mohl udělat oběma čaj. Představil se jako Petr. Pak chtěl vědět, kdo jsem, ale co jsem mu mohla říct? Ani jsem sama nevěděla, kde se nacházím.
"Podívejte, Katko, nevím, jestli jste utrpěla nějaké zranění nebo proč si nemůžete vzpomenout. Nebo jestli něco tajíte - je mi to jedno. Vypadala jste, že jste v nouzi, a já lidem v nouzi pomáhám. Vaše oblečení rozhodně není z venkova, vaše jemné ruce vypadají, že nejsou zvyklé na těžkou práci. Jen mě mate, kde by se tu vzal někdo z města."
"Věřil byste mi, že jsem z jiné planety? Nebo z jiného času?"
"Moc ne," usmál se. "Heleďte, stejně se musíte dát do kupy, několik dní bez jídla a na mrazu - nedivil bych se, kdyby vás popadla nějaká horečka. Pár dní vás tu nechám a pak vás můžu zavést do města."
Vrtalo mi v hlavě, proč jsem tu. Těsně před skokem jsem cítila, jak mě něco táhne, jako by někdo byl v nouzi. Po skoku to však vypadalo, že jsem v nouzi já - nedařilo se mi naladit na skok zpět, musela jsem zde něco splnit, ale co?

Petr opět vyrazil na dvůr, tak jsem si krátila čas zkoumáním domu.
Vchodem se vstupovalo do malé předsíně, ze které vedly troje dveře - jedny do vytopené kuchyně, další do místnosti, která vypadala jako pokoj pro hosty, ale byla plná harampádí. Třetí dveře ústily do malé koupelny. Dokonce to vypadalo, že je zde i rozvod vody a elektřiny, ale elektřina nefungovala a z kohoutků nic neteklo. Vodu sem Petr nosil ve dvou kovových kýblech.
Kuchyň byla veliká, stál zde stůl se čtyřmi židlemi, šatní skříň, kuchyňská linka opět s kohoutky bez vody a jedna postel. Mohutná kamna pak poskytovala další spací prostor. Světlo sem vnikalo dvěma okny, ale už se začínalo venku šeřit, takže byla místnost potemnělá. Našla jsem svícen, ale žádné zápalky, tak jsem svíčky zažehla kouzlem.
"Jak jsi to udělala?"
Stál ve dveřích a díval se na mě. Tykání nevěstilo nic dobrého, ale důvěřovala jsem mu, a tak jsem zhasla jednu svíci a opět ji zapálila. Zvážněla mu tvář.
"Teď už bych ti věřil, že jsi z jiného světa. Neznám nikoho, kdo by tohle uměl."
"Omlouvám se, nenašla jsem nic, čím svíčky zapálit."
"Už bych chápal, kde ses vzala v závěji sněhu. Vyhnali tě z města, že ano? Tam podivnosti netrpí. Tam vše musí mít řád a pracovat pro společnost."
"Ne, skutečně jsem odjinud."
"Hm."
Tím rozhovor skončil. Petr urovnal vedle kamen náruč polen, kterou přinesl, a začal připravovat večeři. Uklidnilo mě, že pro dva.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 7. července 2017 v 15:59 | Reagovat

Tak ona má nejaké schopnosti. Som zvedavá odkiaľ pochádza. Je to fakt zaujímavé. 😊

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama