Samotář (4. část)

7. května 2017 v 15:41 | Talaniel |  Kačka
Dny plynuly a sníh se začal ztrácet. Vrtala mi v hlavě otázka, proč tu jsem? Hrozilo snad nějaké nebezpečí Petrovi? Napadlo mě, jestli třeba nemá potíže s pobudy, co byli vyhnáni z měst a neumí se o sebe postarat jinak, než obtěžováním jiných, ale tvrdil, že takové problémy nemívá. "Nemívá" se vzápětí ukázalo býti nepřesným popisem.
Učila jsem se další věci nutné k přežití na samotě. Petr sice moc neděkoval, ale bylo znát, že jsou mu společnost a pomocná ruka vítané. Dozrál čas na dřevorubecké výpravy a Petr mě zasvětil do tajů oboru. Vesměs šlo hlavně o praktické rady, jak se nezranit a jak ušetřit síly.

Během jedné z cest za dřevem se ujasnilo, jak je to s těmi pobudy. Soustředila jsem se na odvětvování kmene, takže jsem nebezpečí nezaznamenala včas a trojice se k nám dostala příliš blízko. Stačila však jediná chyba - podcenili ženu a napadli nejprve muže.
Vyřítili se zpoza stromů, bojový řev prorážel vzduch. Jeden mával sekerou nad hlavou, další dva se oháněli sukovicemi. Petr se jim postavil do cesty, zablokoval sekeru, ale obě hole dopadly na jeho tělo.
Odhodila jsem nářadí a ruce jsem namířila na muže se sekyrou. Puls energie rozvlnil vzduch a udeřil naplno do sekerníka. Odletěl na tři metry a padl zády na kmen. Trčící pahýl větve mu neudělal dobře.
Jeden ze zbývajících se znovu rozpřáhl k ráně a zlomil Petrovi ruku. Druhý na mě vytřeštil zrak, ale to už mu mezi očima přistál kámen, který jsem po něm mrštila. Chytil se za čelo a pohlédl na krev linoucí se z tržné rány.
"Ty mrcho!" byla jediná slova, co během boje padla. Petr mezitím svou sekyrku zatnul do hrudi protivníka a chystal se na posledního, ale ten vzal nohy na ramena. Přiskočila jsem k Petrovi.
"Zachránilas mě."
"Ta ruka bude problém."
"Bude."

Ruku jsem srovnala, jak jsem dokázala, ale srůst musela sama. To znamenalo, že jsem spoustu práce dělala místo Petra. Snažil se pomáhat, ale zlomenou měl dominantní ruku. Slunečné dny nám naštěstí poskytly zásadní výhodu. Staré sluneční panely, které měl Petr na střeše domu, dosáhly dostatečného výkonu pro napájení čerpadla a bojleru, takže tekla voda, a také bylo dost energie na nabíjení elektrické motorové pily.
Pobuda, který utekl, se pokusil o několik dní později o pomstu. Už se stmívalo, Petr byl v domě a já jsem poklízela na dvoře. Ten prevít si někde sehnal střelnou zbraň, ale tentokrát mě nepřekvapil. Šestý smysl mě varoval, a když se ozval výstřel, už jsem byla v pohybu a dlaně jsem napřáhla na protivníka. Z rukou mi vyšlehly plameny. Útočník se vznítil jak lidská pochodeň a rozeřval se. Náboje ve zbrani se rozpálily a explodovaly. Výbuch utrhl mužovi ruku. To už se objevil Petr a křičel mé jméno, zíraje na hořící postavu.
"Tady jsem, nic mi není," uklidnila jsem ho.
Muž se chvíli válel po zemi, ale neměl šanci. Bylo mi zle. Zabít někoho je hrozné, ale takovou děsivou smrtí, to na mě bylo moc. Pobuda přestal křičet. Petr mě vzal kolem ramen a odvedl do domu. Požár nehrozil, dvůr byl jen samá hlína a bláto.
"Petře, udělali jsme chybu a zapomněli na toho třetího."
"Chybu jsi napravila, ale zajímalo by mě, kde vzal zbraň."
"Myslíš, že bychom dokázali jít podle jeho stop?"
"Můžeme to zítra zkusit."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 7. července 2017 v 16:22 | Reagovat

5 hviezdičiek. :) Parchanti sú to, tak im treba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama