Červen 2017

Chci Tě

29. června 2017 v 14:43 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Stále Tě miluji, L. Neslábne to.

Chci Tě vidět.

Chci se Ti omluvit za své chování.

Chci Tě k sobě přitisknout.

Chci vdechovat Tvůj parfém.

Chci naslouchat Tvému hlasu a nic z toho nemohu.

Všude Tě vidím. Ať dělám, co dělám, stále mi Tě něco připomíná. Tvoje křestní jméno je tak časté, že není úniku. Navíc teď musím dělat na projektu, který byl naším společným dílem. Je to hrozné, nemít Tě po boku.

Promiň. Moc mě to všechno mrzí!

Takhle to posrat! Kurvafix!

A jedinej, komu mohu brečet na rameni, je blog...

Samotář (5. část)

18. června 2017 v 18:46 | Talaniel |  Kačka
Ráno jsme nejprve uklidili dvůr. Byla to nechutná práce. Magický oheň byl důsledný, takže zbyla jen hromada kostí a popela, ale to vše sebrat a odvézt mi zvedalo žaludek. Pak jsme vyrazili po stopě, kterou jsme objevili u jedné zdi, kde pobuda přelezl. Po hodině jsme našli mrtvolu muže. Měl roztříštěnou lebku.
"Omlouvám se, ale musím ho prohledat."
"A zmocnit se užitečných věcí?"
"Tak," usmál se. Jen jsem přikývla. Našli jsme pár věcí, mezi nimi průkaz totožnosti, které dokazovaly, že přišel z města.
"Myslíš, že to byl další vyděděnec?" zeptala jsem se.
"To se asi nedozvíme."
"Možná ano, tady je nějaký papír."
Byl zastrčený v klobouku mrtvoly. Rozbalila jsem jej, ale písmo jsem neznala. Zato Petr ano, soudíc podle jeho vykulených očí.
"To psal Tomáš. Tohle je naše šifra."
Přeletěl očima těch pár řádků a zahleděl se kamsi do dáli. Nerušila jsem ho. Nechtěla jsem z něj páčit informace. Stočil pohled ke mně a vyzval mě k cestě domů.

"Vlastně jsi mě zachránila dvakrát," rozhovořil se večer, když už jsme odpočívali a já opravovala oděvy. "Musím ti něco říct. Ten den, co jsem tě našel - byl jsem pevně rozhodnut to skončit. Zabít se."
Přestala jsem šít a podívala se na něj.
"Od té doby, co Tomáš odešel, jsem jen trpěl. A teď ještě ta zlomená ruka."
"Zvládáme to."
"To ano, jsi šikovná. Když jsem tě našel, sebezničení šlo stranou a už se díky tobě nevrátilo. Ale nepatříš sem, nemůžu tě tu držet."
"Dokud nepřijdu na způsob, jak se vrátit domů, tak beztak nemám kam jít. Můžu vědět, co ti Tomáš píše?"
"Dobře se ve městě uchytil, zve mě, ať jdu taky."
"Chceš?"
"Nevím, musím si to promyslet."
Ale už jsem cítila, jak to dopadne, tak jsem ho trochu popostrčila:
"Objedeme pár sousedů, ať si to tu rozeberou - zvířata, vybavení. Vezmeme jen to nejnutnější a vydáme se do města, ne?"
"Počkej, řekneme jim, že pokud se do měsíce nevrátím, tak ať si dělají, co chtějí, ale do té doby bych chtěl mít zadní vrátka. Dojednal bych jen péči o zvířata. Jeden soused je docela spolehlivý a má lidi, co by tu mohli měsíc žít."
"Tak to je skvělé, ne?"
"Snad ano. A neboj, u Tomáše se za tebe přimluvím, ale nečekám problémy, je to dobrák."

Kolegyně a její dcera

12. června 2017 v 18:38 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Chystám se udělat další kravinu.

Chystám se jí poslat dárek k narození miminka.

Ne, vlastně ne L., ale její dceři, která se o víkendu narodila. Chci její malé M. poslat zlatou minci.

Cítím průšvih.

Cítím velký průšvih.

Pošlu to anonymně, ale stejně cítím, že se mi to zle vymstí, ostatně jako cokoliv s L. v poslední době.

Ještě si to promyslím, ale asi to udělám... Znám se...

To zas bude průser.

-----

Aktualizace 14.6.: Vypadá to, že mohu slavit vítězství nad sebou - nakonec se po dvou dnech šíleného přemýšlení rozhodnu nic neposílat a myslím, že je to správně.

Jo!

Minci pro M. mohu L. předat, až bude jisté, že mi odpustila.

Jo!