Samotář (5. část)

18. června 2017 v 18:46 | Talaniel |  Kačka
Ráno jsme nejprve uklidili dvůr. Byla to nechutná práce. Magický oheň byl důsledný, takže zbyla jen hromada kostí a popela, ale to vše sebrat a odvézt mi zvedalo žaludek. Pak jsme vyrazili po stopě, kterou jsme objevili u jedné zdi, kde pobuda přelezl. Po hodině jsme našli mrtvolu muže. Měl roztříštěnou lebku.
"Omlouvám se, ale musím ho prohledat."
"A zmocnit se užitečných věcí?"
"Tak," usmál se. Jen jsem přikývla. Našli jsme pár věcí, mezi nimi průkaz totožnosti, které dokazovaly, že přišel z města.
"Myslíš, že to byl další vyděděnec?" zeptala jsem se.
"To se asi nedozvíme."
"Možná ano, tady je nějaký papír."
Byl zastrčený v klobouku mrtvoly. Rozbalila jsem jej, ale písmo jsem neznala. Zato Petr ano, soudíc podle jeho vykulených očí.
"To psal Tomáš. Tohle je naše šifra."
Přeletěl očima těch pár řádků a zahleděl se kamsi do dáli. Nerušila jsem ho. Nechtěla jsem z něj páčit informace. Stočil pohled ke mně a vyzval mě k cestě domů.

"Vlastně jsi mě zachránila dvakrát," rozhovořil se večer, když už jsme odpočívali a já opravovala oděvy. "Musím ti něco říct. Ten den, co jsem tě našel - byl jsem pevně rozhodnut to skončit. Zabít se."
Přestala jsem šít a podívala se na něj.
"Od té doby, co Tomáš odešel, jsem jen trpěl. A teď ještě ta zlomená ruka."
"Zvládáme to."
"To ano, jsi šikovná. Když jsem tě našel, sebezničení šlo stranou a už se díky tobě nevrátilo. Ale nepatříš sem, nemůžu tě tu držet."
"Dokud nepřijdu na způsob, jak se vrátit domů, tak beztak nemám kam jít. Můžu vědět, co ti Tomáš píše?"
"Dobře se ve městě uchytil, zve mě, ať jdu taky."
"Chceš?"
"Nevím, musím si to promyslet."
Ale už jsem cítila, jak to dopadne, tak jsem ho trochu popostrčila:
"Objedeme pár sousedů, ať si to tu rozeberou - zvířata, vybavení. Vezmeme jen to nejnutnější a vydáme se do města, ne?"
"Počkej, řekneme jim, že pokud se do měsíce nevrátím, tak ať si dělají, co chtějí, ale do té doby bych chtěl mít zadní vrátka. Dojednal bych jen péči o zvířata. Jeden soused je docela spolehlivý a má lidi, co by tu mohli měsíc žít."
"Tak to je skvělé, ne?"
"Snad ano. A neboj, u Tomáše se za tebe přimluvím, ale nečekám problémy, je to dobrák."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama