Shatterhand (2. část)

29. července 2017 v 21:22 | Talaniel |  Kačka
Charley popsal Vinnetouovi situaci. Náčelník Apačů pouze zamumlal cosi o Manitouovi a jeho poslech a pak už vyprávěl, co zjistil cestou na místo setkání se svým pokrevním bratrem. Připadala jsem si, jako bych se ocitla uprostřed Mayova příběhu.
"Šárlí si vzpomene, že jsme nedávno rozprášili Santerovu družinu. Samotného Santera se nám lapit nepodařilo a před pár dny Vinnetou zjistil, že se Santer spolčil s velkou skupinou trampů a navádí je k dran-cování usedlostí. K nejbližšímu přepadu má dojít za sedm dní."
"Kolik sehnal Santer mužů?"
"Přes čtyřicet dobře ozbrojených trampů. K tomu je potřeba přičíst Santera a jeho pět kumpánů."
S kamennými obličeji se na sebe podívali. Byl to ten okamžik, během kterých docházelo k jejich bezeslovnému dorozumívání? Nevěděla jsem, co jim probíhalo hlavami, ale cítila jsem z obou napětí. Pak Vinnetou vytáhl kus masa a opekl ho na skomírajícím ohníčku.
"Mohu se zeptat, kolik máte lidí?" vysoukala jsem ze sebe.
"Moje bílá sestra se nemusí stydět klást dotazy. Nechť ví, že jsme tu jen my dva a v usedlosti jsou dle slov trampů tři bojeschopní obyvatelé."
Zamžikala jsem. Bílá sestra?
"To jest pět lidí? Pshaw, Vinnetou a Old Shatterhand vydají za dvacet jiných! Kdy vyrazíme k usedlosti?"
"Kate, i při vašem hodnocení nás dvou to stále početně nevychází."
"Od kdy vy dva počítáte nepřátele?"
"Kate, nevím, co jste o nás slyšela, ale jsme jen prostí smrtelníci. Máte ovšem pravdu, je naší povinností jim pomoci. Jen musíme vymyslet způsob."
"Jaká je krajina kolem usedlosti? Nešlo by použít nějakou lest? Něco podobného Údolí stupňů?"
"Údolí stupňů? Co vy o tom víte?"
"Četla jsem vaše knihy."
"Moje knihy?" vykulil oči a Vinnetou se zasmál: "Uff, moje bílá sestra Šárlího překvapila, to se ne každému povede."
"Nemůžeme to udělat jako v Údolí stupňů."
"Proč ne?"
"Opakuji, že jsme jen dva. Obyvatele usedlosti si netroufám počítat."
"Jakýkoliv přímý útok nebo pokus o obranu usedlosti by ale byl sebe-vraždou!"
"Ano, smrt je skoro jistá, ale přesto se toho budeme muset odvážit."
"Cože? Old Shatterhand, kterého znám, se do marného boje nepouští! Čeho byste takovou obětí dosáhli?"
"Musí to tak být. Chci to tak."
Teď už jsem jeho myšlenkové pochody nechápala vůbec.
"Chcete se snad zabít? To přece nemůžete! Musíte napsat ty knihy! Chápete to? Vaše knihy budou příštím generacím vzorem. I mým vzorem byly. Old Shatterhand, Vinnetou a hadži Halef jsou hrdinové mého dětství!"
"Dětství? A kolik vám je? Na babičku nevypadáte."
"Na tom přeci nesejde. Prostě nesmíte spáchat sebevraždu!"
"Chci odčinit, co jsem v mládí spáchal. Vůbec nevíte, co jsem za člověka."
"Vím dost."
"Z knih?"
"Ano."
Odmlčel se a po chvíli se zeptal:
"Well, co tedy radíte?"
"Pomohu vám. Umím střílet z henryovky. Stejnou míval otec, než jsme ji s matkou musely po jeho smrti prodat."
"Promiňte, miss, ale dva nebo tři - jaký je v tom rozdíl?"
"Jak jste si mohl všimnout, nejsem obyčejná miss. Řekněme, že umím pár věcí, které by mohly situaci změnit."
Čekala jsem, že ještě něco dodá, ale vypadalo to, že opět probíhá jejich mimosmyslové dorozumívání, a pak se oba uložili ke spánku. Netroufala jsem si nic namítat, ale byla jsem z toho jejich opakovaného mlčení poněkud přepadlá. Místo, aby plánovali, šli pánové hajat! Pak se ze tmy ozvalo:
"Moje krásná sestra může v klidu spát. Nic se jí nestane. Vinnetou bude bdít první půlku noci a Old Shatterhand druhou."
Tak, a teď mě ještě bude svádět románová postava! Radši jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama