Proč nepiju alkohol?

18. srpna 2017 v 21:47 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Na začátku poctivě uvedu, že ve skutečnosti neabstinuji na sto procent. Můj výkon je ovšem takový, že zpracuji tak láhev medoviny za půl roku, občas k obědu dvě tři deci piva, a to je všechno moje pití. Mí kolegové a kamarádi to akceptují. Občas se někdo pokusí mě pozvat na panáka a podobně, ale vždycky se nějak vykroutím. Hah, poslední kapka alkoholu ve společnosti kolegů byla, tuším, griotka, na kterou mě před lety pozvala L., to nešlo odmítnout :-) Kolega M., ten byl z mé reakce špatný. Pozval mě kdysi na panáka, ale moc mě tehdy ještě neznal a netušil, že to není dobrý nápad. Moje reakce byla asi trochu přehnaná, tak se pak, chudák, omlouval, ale teď už ví.

Když se občas někdo z kolegů zeptá, proč nepiju, mívám různé výmluvy. Nejlépe funguje, když na posezení s kamarády jedu autem. Na to mi akorát občas někdo položí otázku, proč, proboha, nepřijedu MHD. Třeba příště, odpovídám.

Další dobrá výmluva je, že mi alkohol nechutná. Dobrá je v tom, že to ani není úhybný manévr. Vyhovuje mi akorát medovina. Jiné alkoholické nápoje, které by mi snad šmakovaly, se ani hledat nesnažím. O pivu vím, že mi stačí dvě deci a přestane mi chutnat, hodně záleží na tom, jak velkou mám žízeň - uznávám, že vychlazené pivo umí být osvěžující.

V poslední době mám novou výmluvu, ale takového typu, že ji ani nemohu moc publikovat. Nechce se mi kamarádům svěřovat, že mám v hospodě pistoli. Spousta lidí má dost předsudky, co se týče zbraní, a nemá smysl kamarády dráždit. Každopádně skryté nošení = žádný alkohol. Většinou si tedy vystačím se slovem "nemůžu" a více důvody nevysvětluji.

Všechno to jsou ale opravdu spíš výmluvy. Skutečný důvod je jiný. Je to strach ze ztráty sebeovládání. Vůbec netuším, jaké by bylo mé chování v podroušeném stavu, a nechci to ani zjišťovat a už vůbec ne někde v hospodě na veřejnosti. Tento můj blok mi úspěšně vybudoval můj otec, budiž mu země lehká. On byl muzikant a muzikanti chlastaj. Scény, kdy po čtyřech přileze blábolící ožrala do mého dětského pokoje, mě asi poznamenaly. Z dospívání pak pocházejí situace, kdy má opilý otec své rozličné slovní projevy, ať již náklonnosti, nebo lítosti. To pak člověk jen čeká, kdy už konečně opilý usne. Nepříjemné byly i zážitky, kdy jsme se sešli s příbuznými, ti se spolu s otcem opili a pak se pohádali. Navíc chodívám brzo spát a brzo vstávám, takže to pak ráno vždycky vypadalo tak, že se akorát kolem motali provinilci, ktěří se divně chovali, aniž by mi bylo jasné proč, protože mi veškeré zásadní dění uteklo.

Nic však otci nevyčítám. Alkohol mi nechybí, ale tatínek ano.

Vlastně Ti, tati, mohu poděkovat, žes mě odradil od zrůdnosti jménem alkohol. Vzpomínám na Tebe!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Piňacoláda Piňacoláda | Web | 13. září 2017 v 15:11 | Reagovat

Měla jsem otčíma alkoholika a díky němu jsem taky téměř abstinent, dám si pivo, skleničku vína, či drink tak jednou za 3 měsíce a kamarádi a kamarádky se mi vždy pochlebují (nejsi náhodou těhotná) a já vždy se usměji a řeknu, no, možná :D ... Důležité je si z toho nic nedělat a žít svůj vlastní život

2 Eleanoredraven Eleanoredraven | Web | 14. září 2017 v 22:08 | Reagovat

Ja ho piju na prasky

3 Talaniel Talaniel | 15. září 2017 v 9:00 | Reagovat

[2]: Na prášky? To asi není úplně správně, ne? Aspoň mám pocit, že se říká, že alkohol a prášky nejsou dobrá kombinace.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama