Shatterhand (3. část)

8. srpna 2017 v 7:22 | Talaniel |  Kačka
Když jsem se probudila, dvojice již snídala a vypadalo to, že i koně byli připraveni na cestu. Vinnetou mi podal kus pečeně. Zatímco jsem jedla, oba pokračovali ve svém zarytém mlčení, zírali chvíli do země, chvíli na sebe, a v hlavách jim to šrotovalo.
Právě jsem polkla poslední sousto, když se Vinnetou napřímil a pohlédl na Charleye. Ten jako pan Spock pozvedl jedno obočí.
"Vzpomněl jsem si, že usedlost je v kotlině, ke které vede cesta ne zcela širokým kaňonem. Mohli bychom je tam sevřít. Jednu stranu bych držel já s osadníky a druhou Šárlí s Kate."
Charley se nadále tvářil pochybovačně, ale aspoň už jsem z něj necítila poraženeckou náladu.
"Musím si to místo prohlédnout. Vyrazíme. Máme však jen dva koně a spěcháme."
"Budeme se střídat. Naši koně jsou silní a Kate je drobná a štíhlá."
A tak se i stalo. Nejprve mě vezl Vinnetou. Seděla jsem za ním, tiskla jsem se k němu a přišlo mi, že mu to není nepříjemné. Pádili jsme krajinou celé dopoledne a opět nepadlo ani slovo. Snažila jsem se vymyslet, jak jim pomoci, ale závěr byl pokaždé shodný s úsudkem Charleye. Dokud to místo neuvidím, je předčasné si lámat hlavu.
Pak se má mysl zaměřila na Vinnetouovu představu, že budu s Charleyem bránit jednu stranu kaňonu. Což o to - s henryovkou si poradím, ale bude to stačit? Dva střelci proti kolika? Jaké budou mít zbraně? Kdy budeme znovu nabíjet? Tato puška má trubicový zásobník na šestnáct nábojů a nabíjí se dost nepohodlně zepředu pod hlavní. Pomalé, složité. Zrovna jsem jela na Old Shatterhandově koni.
"Charleyi, vy potřebujete kouzelnou pušku," řekla jsem mu do ucha. Natočil hlavu a opět předvedl Spocka. "Pokud máme uhájit vchod, budeme muset dobíjet. Mám nápad, ale potřebuji si ho vyzkoušet."
Charley zpomalil a zatočil směrem ke skupince stromů vlevo. Než stihl Vinnetou zareagovat, předjel nás a pak se obloučkem vrátil.
"Je kolem poledne, uděláme pauzu a vy zkusíte, co potřebujete, Kate."
Podal mi pušku a pás s náboji. Vysypala jsem střelivo ze zásobníku a zas ho uzavřela. Pružina sjela až na konec. Soustředila jsem se. Z Charleyova křesťanského úhlu pohledu to musel být zázrak a neodvažuji se hádat, co si myslel Vinnetou. Vypadalo to, jako by neviditelná ruka odsunula pružinu a otevřela zásobník. Náboje začaly jeden po druhém levitovat ze své hromádky a klouzaly do otvoru pod hlavní. Cítila jsem, že mi na čele vyráží pot. Prohluboval se mi dech. Poslední náboj vklouzl do zásobníku. Zajistila jsem ho. Stačil jeden pohyb pákou a bylo nabito. S trochou praxe to zvládnu za pár vteřin.
"Kate, to je velice působivé."
"A unavující."
"Znamená to ovšem, že z henryovky skutečně musíte střílet vy. Jak jste na tom s přesností zásahu?"
Ukázala jsem na strom opodál a pak jsem pětkrát rychle za sebou vystřelila. Sklonila jsem zbraň a Charley se vydal prozkoumat zásahy. Vrátil se a kroutil hlavou.
"Pět děr jedna nad druhou v přesně stejných rozestupech. Střílíte lépe než my dva. Začínám mít pocit, že bychom to mohli zvládnout."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 9. srpna 2017 v 1:12 | Reagovat

Hrdinové...mého dospívání...shltala jsem všechny knihy od Karla Maye...snila a byla vždy bojovnice za pravdu a lásku...přeji ti šťastnou cestu...s dobrými přáteli, kteří tě nezradí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama