Shatterhand (4. část)

21. srpna 2017 v 6:55 | Talaniel |  Kačka
Během další jízdy jsem ještě párkrát zkusila svůj trik a výsledek byl pokaždé rychlejší a jistější. Večer jsme měli dost času si povídat a Charley ze mě postupně páčil, co vím o jeho knihách. Netušila jsem, kolik toho mohu prozradit, tak jsem spíš odolávala. Nakonec to vzdal.
Horší starosti mi působil Vinnetou. Zalíbila jsem se mu a dával mi to všelijak najevo. Nejlepší jídlo, nejčistší voda, na noc mi půjčil svou pokrývku, a vždy mě neváhal ujistit, že bude pečovat o mé bezpečí. Při další jízdě pak prodlužoval dobu, kdy jedu na koni s ním a ne s jeho pokrevním bratrem. Na jeho obranu ovšem musím poznamenat, že se vždy choval jako pravý gentleman, takže to bylo vlastně milé a nemusela jsem přikročit k tvrdšímu vymezení prostoru.
Utekly tři dny a soutěska byla před námi. Naše stopy nám nedělaly starosti, protože bylo patrné, že je zde pravidelný provoz. Soutěska byla široká tak, že by projeli pohodlně tři čtyři koně. Dlouhá byla pár set metrů. Muselo to k sevření nepřátel stačit.
Na této straně se nacházelo několik roztroušených balvanů, za kterými jsme se mohli s Charleyem schovat. Zajímavější byla situace na druhé straně. Byly zde menší i větší kusy skály a některé byly tak velké, že by jimi nepohnulo ani několik mužů. Dostala jsem nápad, ale zatím jsem si ho nechala pro sebe. Probírala jsem ho z různých stran a nechávala ho zrát.
Pokrevní bratři si mlčky prohlédli okolí, pár pohledů z očí do očí, a pak jsme pokračovali v cestě k usedlosti. Nebyla daleko. Přivítala nás dvojice mužů, kteří pracovali na malém poli. O kus dál se pásly krávy a ovce, v ohradě chrochtala prasata a vedle chlívku se nacházela stáj s koňmi. Všimla jsem si, že z domu na nás míří puška.
"Buďte zdrávi! Co k nám přivádí takovou nesourodou trojici?" zeptal se starší muž.
"Neseme zprávy. Banda trampů se vás chystá za několik dní napadnout."
"Pshaw! Nás? Zde? Proč by to dělali?"
"Jen se podívejte po své usedlosti. Nemluví z ní bohatství?"
"Bohatství? Nenechte se mást! To málo, které tu máme, je tvrdě vybojováno prací a odříkáním."
"Ano, ale to trampy nezajímá. Ti přijedou sklidit, co nezaseli."
Muž znejistěl. Zavedl nás do domu, z jehož okna zmizela namířená zbraň. Vinnetou vyprávěl, co se dozvěděl, a strach osadníků rostl. V domě byly dvě děti a žena. Všichni obyvatelé zírali nejvíce na mě, ale můj doprovod to nijak nekomentoval a já mlčela také. Místo toho muži probírali, jak zaonačit obranu. Nastal čas se do toho vložit. Vyzvala jsem Charleye k rozhovoru mezi čtyřma očima.
"Měla bych nápad, ale má jeden háček. Použila bych své zvláštní schopnosti, ale nevím, jak to vysvětlit místním? Budou mě mít za čarodějnici."
"Co máte na mysli, Kate?"
"Mohla bych tuto stranu zahradit velkými kusy kamene, takže by neprojeli a měli bychom je v pasti."
Viděla jsem mu na očích, že neví, jak postupovat. Vrátili jsme se zpět k ostatním. Charley mlčel, Vinnetou to zaregistroval a teď si šli promluvit oni dva.
"Vy jste teda tajnůstkáři," řekl starší chlapec. Usmála jsem se na něj.
"Jak se jmenuješ? Bobby, viď?"
"Jak… jak to víte?"
"A tvůj bráška je, počkej," přimhouřila jsem oči, "Andy. Bobby a Andy, pěkná jména. Jeden můj dobrý kamarád je Andy."
"Jak to víte? Jste kouzelnice?"
"Kouzelnice? Už jsi o nějakých slyšel?"
"Byli jsme jednou ve městě a tam byl kouzelník. Tahal králíky z klobouku, uměl triky s kartami a plno dalších věcí. A taky uměl hýbat s věcmi, aniž by na ně sáhl."
"Tomu nevěřím," usmála jsem se na něj.
"Opravdu! Nelžu!"
"Tak to musel být nějaký můj kolega. Uměl třeba tohle?" zeptala jsem se a pohnula jsem rukou. Na stole se posunula slánka.
"Ano, něco takového, ale slánka, to nic není, ten kouzelník hýbal s velkými kusy nábytku!" zahýkal chlapec a jeho bráška mu přizvukoval. Méně nadšeně se tvářili dospělí. Mezitím se vrátili Charley a Vinnetou, ale osazenstvo si jich kromě mě nevšimlo. Všichni zírali na mě, někteří s nadějí, malí se zájmem a někteří se strachem v očích. Ticho přerušil Charley:
"Jestli chceš, chlapče, tady Catherine ti ukáže, co ještě umí."
Bobby zajásal a dospělí zpozorněli ještě více. Obrátila jsem se ke staršímu muži:
"Sir, myslím, že bychom mohli útočníky zastavit, když udělám kouzlo a kaňon z této strany zahradím a z druhé strany je sevřeme s namířenými puškami."
Když nic neříkal, dodala jsem:
"Možná vás o našich dobrých úmyslech přesvědčí skutečnost, že pánové zde jsou Vinnetou a Old Shatterhand."
"Dokažte to."
Nebylo nic jednoduššího. Ukázali jizvy po sbratření a Charley jizvu po Vinnetouově bodnutí. Jako doplňkový důkaz předvedli své pušky.
"Myslím, že vaše přítomnost, vy kouzelnice, vysvětluje jejich neuvěřitelné skutky."
"To se pletete. Potkali jsme se teprve před několika dny. Ostatně byste o mně určitě slyšel, pokud bych jim pomáhala, nemyslíte?"
Na to neodpověděl a vyzval mě, ať u kaňonu předvedu, co umím, a tak jsme všichni i s dětmi vyrazili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama