Shatterhand (5. část)

9. září 2017 v 21:08 | Talaniel |  Kačka
Když jsem pohlédla na kamenné bloky, začala se mi do duše vkrádat nejistota. S tímhle přeci nemohu pohnout, jsou obří! Zavřela jsem oči. Vzpomínala jsem na svou učitelku. Co mi to říkala? Že si musím věřit? Když napnu svou mysl, dokážu cokoliv? Opravdu cokoliv, Mariano? Teď bych tě potřebovala.
"Myslí si má sestra, že to půjde?"
Pohlédla jsem na Vinnetoua. Viděla jsem mu na očích, jakou si přeje odpověď. Viděla jsem, že mi věří. Dobře. Budu si také věřit. Přece jej a ostatní nezklamu.
Zadívala jsem se na ústí rokle a rozhlédla jsem se po okolních kusech kamene. Přemýšlela jsem, jak by je bylo nejvhodnější umístit. Musí tvořit stěnu, kterou nebudou moci trampové přelézt.
"Tak co bude?" ozval se starší muž. Od Vinnetoua jsem ucítila vlnu nevole, ale nic neřekl. Začala jsem.
Přesouvala jsem bloky kamene jeden po druhém na místa, která jsem si v mysli představovala. Úkol byl obtížný. Při přesunu několika prvních kusů se mi zrychlil tep a dech, při dalších už ze mě lilo, ale zeď rostla. Nechala jsem úzký průchod, k jehož zahrazení jsem si vyhlídla pěkný kamenný kvádr. Ten bude potřeba, až s Charleyem odejdeme zaujmout pozici.
Pokud z počátku obyvatelé usedlosti cítili strach nebo snad nenávist, ke konci tohoto podivného představení jsem už vnímala jen úžas. Zbývaly poslední kusy, ze kterých jsem chtěla udělat stupně, po nichž by se Vinnetou dostal do střelecké pozice, ale už jsem nemohla. Třásla jsem se a motala se mi hlava. Myslela jsem si, že mi pukne.
"Má sestra by si měla odpočinout," ozvalo se po mém boku. Ani jsem nedokázala odpovědět. Začala jsem se hroutit. Uchopily mě silné paže náčelníka Apačů. Zdvihl mě a odnesl mě kousek stranou. Položil mé unavené tělo do měkkého, chladného mechu. Chtělo se mi spát. Pootevřela jsem oči a spatřila Vinnetouovu tvář. Co jsem to zahlédla? Obavu? Pousmála jsem se a omdlela.
Během mého bezvědomí pokračovaly přípravy k boji. Charley dohlížel na vytvoření palebných pozic se zásobami zbraní a střeliva a oba muži mu pomáhali. Vinnetou seděl u mě a otíral mi tvář kusem látky namočeným ve vodě. Bobby klečel z druhé strany a držel mě za ruku. Když jsem otevřela oči, oba se usmáli.
Druhý den jsem dokončila svou část práce. Tentokrát jsem si dala pozor, abych se tolik nevysílila. Zbýval jen poslední kvádr, kterým jsem chtěla zahradit průchod. Vinnetou vyrazil na výzvědy a my ostatní jsme dokončili přípravy. Zkontrolovali jsme zbraně a zajistili jsme zásoby pro Charleye a mě, abychom nestrádali, až budeme čekat u vstupu do kaňonu.
Naposledy jsme přenocovali pod střechou a už tu byl den D. Odebrali jsme se s Charleyem na druhou stranu soutěsky. Přidali se k nám i oba muži. Uvelebili jsme se v úkrytu, který Charley předchozího dne našel. Nikoho by při zběžném pohledu nenapadlo, že je zde skrýš, a přitom odsud bylo dobře vidět na prostranství před soutěskou.
Vrátil se Vinnetou a hlásil, že se trampové blíží. Doprovodila jsem ho k jeho stanovišti, umístila jsem poslední kvádr a spěchala jsem zpět k Charleyovi a ostatním. Připravili jsme se, abychom mohli vyrazit, jakmile trampové vjedou do kaňonu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama