Shatterhand (závěr)

14. září 2017 v 6:40 | Talaniel |  Kačka
O hodinu později se dostavili. Když poslední tramp zmizel v soutěsce, zaujali jsme pozice za balvany před jejím ústím. Netrvalo dlouho a zaslechli jsme dva výstřely. Připravila jsem si henryovku a Charley svou medvědobijku. Spatřili jsme první navrátilce. Charley povstal a s namířenou zbraní zvolal:
"Zde stojí Old Shatterhand a Catherine the Great."
Neubránila jsem se úsměvu.
"Vzdejte se, odložte zbraně a budete ušetřeni."
První jezdec pozvedl svého yellow boye. Stihl vypálit dvě rány, než ho smetla střela z mé henryovky. Ucítila jsem vlnu nelibosti.
"Bude žít," řekla jsem.
"Tak dobře," odpověděl Charley a vystřelil na dalšího, který se nechtěl zastavit. Jeho kůň padl, muž udělal kotrmelec a natáhl se na dně soutěsky. Jezdec za ním strhl koně a vjel do cesty kolegovi. Zvířata se srazila a vzepjala se. Oba jezdci sletěli. Další dva jezdci padli po výstřelech obou osadníků a klubko lidských a zvířecích těl u ústí zhoustlo.
Chvíli jsme jen sledovali, jak se trampové sami likvidují. Opěšatělí muži křičeli, když do nich vráželi koně ostatních, kteří se jim ve zmatku snažili vyhýbat. Pak se od chumlu oddělili dva trampové, ale postřelila jsem je, než si stačili najít úkryt. Zapomněli na své pušky, drželi se oba za stehno a řvali.
Nebudu zvracet, prosila jsem v duchu sama sebe. Charley dobil a čekal, co bude dál. Párkrát jsem se zhluboka nadechla. Kouzelnických triků nakonec nebylo třeba. Trampové se uklidnili, jeden zvedl ruce nad hlavu a vydal se k nám.
Vyjednávání bylo krátké. Uznali, že jsou v nevýhodné pozici, začali na hromadu skládat své zbraně a po jednom k nám chodili. S puškou v ruce jsem hlídala situaci a Charley s osadníky je svazovali. Byli jsme zhruba v půlce, když se ozval dusot kopyt. Charley se tím směrem otočil.
"Vojáci. Jako na zavolanou," konstatoval.
"Hallo! Co to tu je? Zdá se, že jedeme s křížkem po funuse, gents!" ozval se jejich velitel. "Obávali jsme se, že už jen pohřbíme mrtvoly osadníků, ale situace vypadá zcela jinak!"
Charley vše vysvětlil, pouze vynechal způsob, jakým jsme zahradili soutěsku. Vojáci nám pomohli dokončit poutání zajatců a já jsem se co nejrychleji vytratila, abych opět otevřela průchod. Naštěstí se vojáci spokojili s tím, že se zbylé obyvatelstvo osady přišlo podívat soutěskou na výsledek, sebrali zajatce a odjeli.
Čekala jsem, že se v nejbližších okamžicích přenesu domů, ale stále se nic nedělo. Trochu mě to mátlo. Vrátila jsem Charleyovi henryovku a vrhla jsem se na rozebírání valu. Dění kolem jsem vnímala jen okrajově. Charley s Vinnetouem stáli stranou a bavili se. Vinnetou neměl dobrou náladu. Mezi trampy jsme totiž nenašli Santera. Vrah Krásného dne opět unikl. Pak se náčelník Apačů vydal ke mně.
"Šárlí mi vyprávěl, jak byla moje krásná sestra statečná. Každý muž by byl hrdý, že jeho stanu vládne žena, jako je ona," řekl a mně málem upadl jeden z větších balvanů. Položila jsem ho na místo a prudce vydechujíc jsem pohlédla na Vinnetoua.
"Vinnetou, tohle nepůjde. Můj rudý bratr je skvělý muž, jeho osud ale není vychovat potomky, jeho osud..."
Odmlčela jsem se. Jak mu říct, že jsem četla, kdy a jak zemře?
"Jeho osud je být po boku Old Shatterhanda a pomoci mu stát se lepším člověkem."
Vinnetou se zamyslel a přikývl. Pak se uklonil, a když zvedl hlavu, oči se mu v úžasu rozšířily. Cítila jsem, že mizím. Sbohem, Charleyi, sbohem, Vinnetou, pomyslela jsem si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama