Listopad 2017

Jak si hledám práci - týden 2.

30. listopadu 2017 v 21:18 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
S partnerkou máme za sebou hodinku na střelnici. Teď sedím u stolu, z DVD jede koncert Langerové a já se mazlím s našimi zbraněmi a čistím je. Manuální činnost a sladké tóny smyčců dělají vhodnou atmosféru k rozjímání. Jak pokračovalo hledání práce tento týden? Tak i tak...

Jak si hledám práci - týden 1.

24. listopadu 2017 v 17:05 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Budu se opakovat. Je to masakr. A to z mnoha ohledů. Ani nevím, jak tento týden nějak smyslupně a nechaoticky popsat.

Nejbrutálnější bylo úterý. Pohovor celkem šel, i když mě při zkoumání technických znalostí jejich odborník docela nachytal. Připadám si úplně mimo, na otázku, proč odcházím po 12 letech, něco mlžím. Když pak vylezu ven a jdu na autobus, skoro se rozbrečím. Připadám si, že nic neumím a že je to všechno jeden velký průser. Doma pak bulím jako želva, protože mě mrzí ztráta přátel a mám strach, že si nedokážu nic najít.

Na roztrhání

20. listopadu 2017 v 21:48 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
L., chybíš mi a budeš mi... moment. Moment. Ne, tohle už znova ne. Jo, jako jsem naměkko, když na ni dojde řeč, ale také se mi do duše vkrádá jakýsi pocit osvobození. Je to totiž totální masakr. To si takhle na začátku víkendu vytvořím životopis na jobs.cz a netrvá dlouho a ozve se první náhončí talentů. Dobrý, říkám si, doufám, že není poslední. Když pak v neděli nic nepřijde, trochu znejistím. Bezdůvodně. Přece je víkend.

Fuck Everyone and Run

18. listopadu 2017 v 15:02 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
F.E.A.R. Tak se jmenuje album Marillionu a tak by se dal popsat můj přístup ke změně zaměstnání. Nevím, jestli to nepřeháním. Myslím zametání stop, odstraňování opouštěné společnosti z dohledu, "pálení mostů". Přetrhání pout, zapomenutí. Opravdu chcete odebrat L. z kontaktů? Ano, děkuji.

Život je jen náhoda

16. listopadu 2017 v 12:29 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Život si ze mě dělá normálně srandu. Nebo je to Bůh? Nebo kdo? Karel May (resp. jeho hrdina Old Shatterhand/Kara ben Nemsí) nevěří na náhodu, spíš na řízení boží, ale já jakožto nevěřící se asi musím spokojit s náhodou.

Steven Wilson - To the Bone, aneb jak se Steven zbláznil

15. listopadu 2017 v 13:26 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Zbláznil se? Ne, jen se zas posunul. Onehdá mi skladba Hand.Cannot.Erase. přišla jako nějakej popík, ale stále měla aspoň jakousi polomelancholickou složku, ale sakra, co si Steven myslel, když psal Permanating?

Marillion - F E A R

15. listopadu 2017 v 6:34 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Zklamání.

Tímto jediným slovem lze popsat můj dojem z tohoto alba Marillionu, a to jak po hudební, tak po textové stránce. Na to, že mi jsou texty většinou ukradené, je to docela smutné.

Retrospektiva

12. listopadu 2017 v 21:46 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Retrospektiva - tak říkáme v programování fázi projektu, kdy hodnotíme, jak se projekt dařil nebo nedařil. Docela to slovo sedí na to, co teď dělám. Možná to je chyba, ale čtu si své články o L. Některá místa jsou fakt trapná a i teď rudnu studem. Už chápu, proč mě někteří v komentářích posílali k psychiatrovi, fakt vypadám jako duševně nevyrovnaná troska (asi i jsem).

Vítězství

11. listopadu 2017 v 0:54 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Posledních pár dní se můj stav zhoršuje a v pátek už ani nedovedu pořádně pracovat. Stále si opakuji různá předsevzetí z předchozích mých zápisů na blogu, ale nestačí to. Proč? Protože firma pořádá akci, na kterou má přijít L. s rodinou a na kterou nejdu. Tedy - ještě ráno to tak je, ale pak se rozhodnu. Rozhodnu se to rozseknout.

Navždy

8. listopadu 2017 v 16:19 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Navždy.

Navždy si budu vyčítat své chování k Tobě.

Navždy se budu stydět se s Tebou setkat.

Navždy Tě budu milovat.

To si teď často říkám, ale...

Ale navždy je pouze smrt.

Nová strategie

7. listopadu 2017 v 22:23 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Ahoj L.,

když tak přemýšlím o naší nedávné e-mailové komunikaci, dospívám k názoru, že mé jásání bylo předčasné. Ty totiž vlastně o kontakt nestojíš a odpovídáš jen ze slušnosti. Zmátly mě ty smajlíky, ale ty jsou jen sekvencí úderů na klávesnici. Vůbec nemusejí odpovídat duševnímu rozpoložení pisatelky. Ale to je v pořádku, pouze sklízím vlastní prohnilou setbu.

Budu na Tebe muset jinak a hlavně osobně. E-mail je naprd. Budu Ti muset ukázat, že jsem v pořádku, a pak třeba zatoužíš po mé společnosti a otevřeš se mi. Chápu, že mé tajné přání mít Tě jen pro sebe a vědět o Tobě vše, je mimo mísu a nesplnitelné, ale můžeme se k němu co nejvíce přiblížit, ne? Samozřejmě Ti nechci rozbít rodinu a ani nechci přijít z jistých důvodů o svou partnerku. Líbilo by se mi však, kdybys byla má nejlepší přítelkyně.

Dobře, takže zvolím novou strategii. Myslím, že se oklikou vracím k jednomu článku z března, ve kterém slibuji, že se zas začlením do kolektivu. Tento plán oživím. Je v souladu s jednou knihou, která mi velice promluvila do duše. Je od strýčka Boba a jmenuje se The Clean Coder (neplést s jeho knihou Clean Code). Doteď byl můj přístup ke kolegům dost mizerný a neprofesionální, to budu muset napravit. Zlepšit si reputaci a zapůsobit tak na Tebe.

Blbý je, že to je na dlouhé lokte. Moje kdysi tak silná trpělivost dostává letos fakt zabrat. Teď tedy začnu pracovat na své profesionalitě a budu čekat. Budu čekat, až se vrátíš, až usoudíš, že jsem v pohodě, a až mě zas pustíš do svého života a do svého srdce. A jelikož by nějaké hledění do budoucna bylo proti mému článku o carpe diem, nebudu čekání věnovat příliš mnoho pozornosti, místo toho se zaměřím na dva hlavní cíle: 1. zlepšení vztahů s kolegy a 2. ten článek.

"Po jejich ovoci je poznáte." - Matouš 7,16

Doufám, že mé ovoce odteď bude jen dobré!

Měj se krásně!

Miluji Tě!

T.

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase.

6. listopadu 2017 v 21:15 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Tentokrát se nejedná o jednu skladbu, ale rovnou o celé album. Mám ho za sebou dvakrát naživo a v obou případech naměkko :-) Velmi silný materiál a Steven prostě umí. A zkuste nebrečet, když víte, o čem je song Routine a ještě k němu na plátnu jede klip, nebo když to vše po hodině končí a vy víte, že máte za sebou naprosto skvělý zážitek, nebo když to začíná při druhém setkání a vy víte, že ten zážitek máte před sebou.

Lepší časy?

5. listopadu 2017 v 19:13 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Yes!

Odepsala!

A odpověď je velmi nadějná!

Tak, teď to akorát znova neposrat!

Druhá šance, Talaniel! Važ si jí a nezvorej to!

(nepodělat to)

(nepodělat)

(to zvládnu)

(mám na to)

(znovu to neposeru, krucinál)

Entropia Universe - Let vesmírem

5. listopadu 2017 v 10:09 | Talaniel |  Hry
Po letech života mého avatara v Entropii mě nakonec přepadlo odhodlání zkusit ten obávaný vesmír. Můj první let se odehrál někdy před třemi týdny a probíhal na můj vkus dost chaoticky. První krok, tj. koupě Space Thrusteru na můj Sleipnir, byl zdaleka ten nejjednodušší.

První zásek nastal, když mi někde kolem 900 m nad povrchem Calypso hra napsala, že nemám stažená data pro vesmír. Dobře, dám stahovat, ono to za chvíli dojede, ale stejně se nemohu do vesmíru dostat. Pomohl až restart hry, tj. první rada: Než poletíte do vesmíru, ujistěte se, že máte staženo - vesmír, nějakou planetu, vesmírnou stanici (nebo rovnou všechno) - v launcheru - tlačítko Tools, záložka Planet Data.

Dobře, konečně jsem ve vesmíru a rozkoukávám se. Zóny kolem planet jsou bezpečné, takže není potřeba se bát pirátů. Zbytek vesmírného prostoru je PvP, tj. v případě napadení a smrti můžete přijít o stackovatelné věci (suroviny aj. materiály, o střelivo nepřijdete). Hned u Calypso je vesmírná stanice a další objekty, kde se dá přistát. Přiblížíte se k hangáru a v jistý okamžik vás hra přenese dovnitř. Tady došlo k druhému záseku. Stojím v hangáru Crystal Palace, tam teleport bez dalších destinací a žádné východy. Až po trapném dotázání v chatu mi někdo poradí si přepnout vpravo nahoře mapu. Pak se objevilo pár teleportů a bylo po starosti.

Můj plán byl samozřejmě letět na jinou planetu, nikoliv se zdržovat u Calypso, ale sakra, jak najít další planetu? Otáčím se a rozhlížím se, googlím screenshoty aj. rady, ale stále nic, přece nepoletím na blind k nějaké kouli na obloze? Až po mém dalším trapném dotazu mi někdo poradí si zobrazit mapu vesmíru a je po starosti. Mapa vesmíru EU je placka, na které jsou modře vyznačena zajímavá místa, např. Cyrene Space Station. Tak letím tam. Zřejmě udělám první chybu, která se mi naštěstí nevymstí, a letím rovnou za nosem. Riskuji tak napadení piráty, ale nic se nestane. Let trvá dlouho, asi 45 minut, a sežere asi půl PEDu paliva. Přistání na planetě stojí další dva PEDy, tj. další rada: mějte s sebou dost paliva a peníze na kartě (PED Card).

Před přistáním si o planetě něco přečtěte, ať víte, kde přistát. Tohle mě vůbec nenapadlo a mé přistání na Cyrene proběhlo někde v pravém horním rohu na opuštěném ostrově. Odtamtud však vedl teleport do Rookie Training Area, takže další kroky už byly jednoduché.

Vysvobození?

4. listopadu 2017 v 14:59 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Je to zvlášní. Tak nějak mi přišlo, že po posledním e-mailu L. se budu cítit příšerně, protože mi dosud neodpověděla, ale spíš se mě zmocňuje taková zvláštní odevzdanost či snad melancholie. Je to zvláštní. Dokážu se snadno odpoutat od myšlenek na ni. Je to tím, že její mlčení jasně říká, že nemá zájem ani o normální přátelský kontakt, tudíž nemám šanci a mozek to začíná akceptovat?

Možná mi pomohl i můj vlastní článek o carpe diem. Možná je to konečně za mnou. Ale kdo ví, třeba je to zas jen mírnější fáze. Doufám, že ne. Doufám, že už to bude jen lepší a lepší. Mám teď chuť dělat tisíc věcí, které přišly zkrátka, když mi mozek okupovala L. Nevím, co začít dělat dřív? Vím, co - potřebuju napsat jeden článek, než mě předběhne konkurence. Bude to práce na měsíce, spousta čtení a studia. Jo! Jdu na to! Dokážu to!

James LaBrie

3. listopadu 2017 v 9:32 | Talaniel |  Hudba, u které brečím
Je to zvláštní - řada fanoušků jej považuje za nejslabší článek Dream Theateru, někteří lidé kvůli němu dokonce DT ani neposlouchají. Ne, není to zvláštní - prostě jsme různí a líbí se nám různé věci. Kevin James LaBrie měl smůlu - v devadesátých letech si poškodil hlasivky, což mělo negativní dopad na jeho hlasový projev. Je to hodně slyšet na záznamech z živých vystoupení, pere se s výškami a udržením tónu. Možná proto ta averze. Naštěstí, naštěstí se zotavil a na záznamu Score podává úžasný výkon.

Když teď nedávno vyšlo album The Source projektu Ayreon, došlo mi konečně, jak moc v oblibě mám hlas tohoto zpěváka. On je přímo zrozen k divadelnějšímu pojetí věcí. Snad někde v nějakém článku nebo diskusním fóru dokonce stálo, že původně chtěl být muzikálovým zpěvákem (zdroj ovšem už nemám). Na začátku devadesátých let však vstoupil do Dream Theateru a bylo po Broadwayi. Tehdy to byl takový slizký cucák, ale dnes... Myslím, že patří k těm mužů, kteří s věkem krásní.

Vlastně si myslím, že z toho, co od něj znám (prakticky komplet DT + Ayreon) mi víc sedí jeho projev u Ayreonu. Bavíme se o epických dílech The Human Equation a The Source a živáku The Theater Equation. Všechny tři zářezy ve vesmíru Ayreonu jsou skvělé. Zejména u The Source mi vždy vykvete úsměv na rtech, když se ozve James. Asi je to tím, že na těchto albech James zpívá jemněji, což sedí k jeho hlasu více, než když se pokouší napodobovat nenapodobitelného Hetfielda.

Mimochodem - Arjen Lucassen z projektu Ayreon byl tak hodný, že dal celé album The Source na Youtube :-) Zde vzorek - James zpívá první:


Carpe diem

2. listopadu 2017 v 13:06 | Talaniel |  Ostatní
Carpe diem, seize the day, užívej dne. Jak stárnu, stále více beru toto rčení za své. Když jsem duševně na sračky (a to jsem teď skoro neustále), přestanu myslet na minulost a přestanu si v hlavě promítat možné budoucnosti a soustředím se na okamžik. Někdy to pomáhá. Někdy zapomenu na svou bolest.

Paměť je hrozná věc. Pamatovat si všechny chyby a všechna příkoří může být zdrcující, ale taky poučné. "Nejde čas vrátit zpátky, nejde zpátky vzít slova svá," zpívá Láďa Křížek. Minulost lze jen akceptovat a poučit se z ní. Neměla by být zapomenuta, protože "kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat." (George Santayana)

Upínání se k budoucnosti je neméně ošidné. "Vždy v pohybu budoucnost je," řekl Yoda Lukovi Skywalkerovi. Pokusy ji předpovědět jsou odsouzeny k nezdaru. "Vaše budoucnost není daná. Ničí není. Bude taková, jakou si ji uděláte," říká Dr. Emmett Brown na konci třetího dílu Návratu do budoucnosti. Dobře, řekne si naivní člověk, vezme tužku a papír a začne plánovat. Má to však jeden drobný háček. Některé věci se nedají naplánovat, a nemusí to být jen katastrova typu srážka s autem na přechodu pro chodce. V mém případě je láska k L. také katastrofou, ale láska může být i nečekaným vysvobozením, podobně jako zpívá ABBA v nádherné písni The Day Before You Came.

Tudíž by měl člověk brát dny tak, jak přicházejí. Žádné složité a dlouhodobé plány. Určitě má smysl vytyčit si nějaký směr, ale podrobné plány jsou ztráta času, protože "člověk míní, Bůh mění". Soustředit se na dnešek a nejbližší budoucnost, soustředit se na své milované. "Mějte pod kontrolou věci, které pod kontrolou mít můžete. Všechno ostatní vám klidně může srát na hlavu..." (Stephen King, Tři vyvolení).

"Always look on the bright side of life..." (Monty Python)