Náramek (5. část)

20. srpna 2018 v 20:49 | Talaniel |  Kačka
Ráno se Mariana vydala na cestu k nejbližší usedlosti a mě zanechala u chýše, abych procvičovala své dovednosti. Když jsem si připravovala oběd, mé smysly mě varovaly. Otočila jsem se a rána klackem mi tak dopadla na rameno místo na hlavu. Vybavily se mi chabé zbytky mého Šotokanu. Prošlápla jsem útočníkovi koleno, takže se s úpěním svalil, ale druhý muž uspěl a tentokrát jsem schytala úder do hlavy a šla k zemi.
Když jsem se probrala, muži mě vláčeli na nosítkách z větví, ke kterým jsem byla připoutána. Došli jsme k většímu domu. Uvnitř mě zanesli do sálu, kde mě přivázali s rukama nad hlavou ke konzole nad oknem. V místnosti byl muž a dvě ženy, všichni nazí a obdobně svázaní. Vypadali omámeně.
Přišla seschlá žena s řídkými, bílými vlasy. Nemohla být o mnoho starší než Mariana, ale do její krásy měla daleko. Bylo to v jejích očích. Zračily se v nich zášť a jed a chyběl úsměv, který takřka neustále zdobil tvář mé učitelky. Probodla mě pohledem a po chvíli ke mně přistoupila. Rukama mi zajela pod košilku. Její dotyk byl studený a odporný. Pokusila jsem se odtáhnout, ale chytla mě za zadek a přirazila k sobě.
"Ale no tak, kočičko. Pojď, ukážeš mi, co umíš!"
Plivla jsem jí do tváře. Vykřikla a rozervala mi košilku, až se mi ramínka zařízla do kůže. Poodstoupila a hltala zrakem mé nahé tělo. Vztek mi zatemnil pohled a má noha skoro samovolně vystřelila vpřed. Obluda odletěla na dva metry vzad. Vyskočila a chopila se biče. Vykřikla jsem, když na mé tělo dopadlo několik ran. Kůže na stehnech a břiše se mi zbarvila krví.
Přestala si mě všímat. Odvázala muže, odvedla ho na hromadu látek v koutě a začala s ním obcovat. Odvrátila jsem oči od oplzlostí, které žena s mužem dělala, ale uši jsem si zacpat nemohla. Rozhodně nešlo o romantický styk muže a ženy. Nechutnou scénu narušil hluk z venku. Žena slezla ze svého otroka, který vydal nespokojený zvuk. Rozletěly se dveře a dovnitř vpadl jeden z mých únosců. Chvíli chroptěl drže se za krk.
Vešla Mariana a příšera ji hned napadla. Z prstů jí vystřelila světelná vlákna a zabodla se do mé učitelky. K mé hrůze se svalila a skučela bolestí. Některá vlákna končila těsně před jejím tělem a světlo jako by se rozlévalo do plochy. Byl to snad nějaký štít? Byla jsem jako v transu, z něhož mě vytrhl až hlas Mariany, která vykřikla mé jméno. Soustředila jsem se. Místností začaly směrem k obludě létat volné předměty. Byla nucena je odrážet a útok na Marianu trochu polevil, ale ne dost.
Otrok postrádal pozornost své velitelky, usoudil, že jsem zdrojem komplikací, a rozeběhl se ke mně. Z posledních sil jsem ho uchopila do neviditelných rukou a vrhla ho po obludě. Jejich těla se srazila a dýka, která mě měla zranit, proklála otrokářku. Mariana ji dorazila. S její smrtí se vytratilo omámení obou žen a muže. Bylo po boji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama