Náramek (závěr)

22. srpna 2018 v 20:50 | Talaniel |  Kačka
Mariana mě odvázala. Padla jsem jí kolem krku a ona mě držela v objetí, abych se nesesula. Muž osvobodil obě ženy. Mladší z nich k nám přistoupila a nehledíc na svou nahotu se obřadně uklonila.
"Děkujeme vám za záchranu. Jste Mariana, že ano?"
"Vy mě znáte?"
"Ano. Chráníte zdejší obyvatelstvo před zlem. Jsem dcera majitele tohoto letního sídla."
"Moje učednice potřebuje ošetřit," přerušila ji Mariana.
"Samozřejmě, moje komorná vás dovede do volné komnaty."
Mariana mě vzala do náruče a odnesla mě. V přidělené místnosti mě položila na lůžko ze sametových látek a vzala vědro s vodou. Otírala mě a ošetřovala má zranění.
Nevím, zda to bylo její péčí nebo mým mladým tělem, ale slabost brzy opadla. Zvedla jsem se na loktech a pohlédly jsme si do očí. Sklonila se a políbily jsme se. Opět jsem ulehla, její vlasy mě zašimraly ve tváři a naše rty se opět našly. Obludné, studené dlaně té mrchy nyní vystřídaly jemné, něžné ruce mé učitelky. Dotýkala se mě, jak se jen dokáže žena ženy dotýkat, a její dovednosti strážkyně násobily slast, která zaplavila mé tělo.
"Tohle byl graduační rituál?" zeptala jsem se, když jsme o něco později ležely s propletenými těly a odpočívaly. Mariana se jen zasmála.
Zářily jsme jako dvě hvězdy, když jsme si daly druhé kolo a má učitelka mě seznamovala s alternativními způsoby využití mých schopností. Byla to lekce, která neměla nic společného s bojem proti zlu a se záchranou světů, ale přesto byla cenná, protože rozdávat radost je stejně důležité jako potírat špatnost.
"Byla jsi má nejlepší učednice. Budu na tebe vzpomínat," řekla, když jsme příjemně unavené ležely vedle sebe. Pak jsem ucítila tah, který v budoucnu pocítím ještě tolikrát.
Objevila jsem se nahá a spocená na zemi před svou knihovnou. Chvíli jsem si myslela, že to byl jen velmi živý sen, ale stopy po bičování a absence košilky a náramku, který nebyl ani v knihovně, ani v posteli, ani nikde kolem, mě přesvědčily, že jsem byla týdny pryč. Opravdu týdny? Podívala jsem se na počítač. Dosud tam běžel genetický algoritmus. Otevřela jsem log.
Uplynulo jen pár minut…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. srpna 2018 v 10:11 | Reagovat

Já chci pokračování, perfektní příběh!

2 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 11:43 | Reagovat

[1]: Díky, Eliss. Uvidím, zda se mi podaří ještě něco stvořit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama