Zbytečné věci

20. srpna 2018 v 19:16 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Čistě technicky vzato je nezbytné toto: jídlo, pití, spánek, střecha nad hlavou.

Všechno ostatní nutně nepotřebujeme.

Třeba kolega má děti a příbuzenstvo mimo Prahu, ale přesto si myslí, že auto nepotřebuje, přece se v Praze dostane všude MHD. To, že na dovolenou do Krkonoš nebo za dědečkem do Plzně jede i s malými dětmi vlakem, mu nevadí (jeho družce ovšem ano).

Taky tenhle počítač, na kterém teď píšu, je akorát žrout času. Sice si myslím, že ho nutně potřebuju, ale k čemu mi vlastně je? Akorát hraju hry, surfuju, koukám na videa a občas napíšu nějaký blábol na blog místo nějaké produktivní činnosti.

Někdo by řekl, že je naprosto zbytečné mít zbrojní průkaz a nosit denně zbraň, ale já to prostě nutně potřebuju. Co když, čistě náhodou, teoreticky, se jedna z těch kuželek v burce, co se tudle motaly v pražské zoo, rozhodne vytáhnout ze záhybů burky AK-47 se zlatem vykládanou pažbou a předpažbím (šejkové na to přece mají)? Aspoň budu mít nějakou minimální šanci místo žádné.

Nebo ta bedna, která si minulý týden tady na blogu užila takovou smršť kritiky. Je zbytečná, protože mám displej i na notebooku, ale prostě vidět na 100palcovém displeji svůj oblíbený koncert, to prostě musím. Jo, vlastně ty hromady DVD a CD jsou taky zbytečné, když to jde všechno stáhnout, ale já mám prostě úchylku na fyzické nosiče. Kdybyste viděli, jak pěkně balí svá alba Arjen Lucassen - ty jeho Earbooky, to je mňamka. No jo, zabírá to místo v knihovně, ale nekupte to!

Ale to jsou všechno věci. Za příšernost považuju lidi. Jsou tak hrozní, víte? Se do někoho zamilujete a ono se to vždycky nějak posere. Láska je zbytečná, odpudivá, způsobuje akorát bolest v mnoha podobách. Hrozná, hrozná, fakt!

Ale pak mám dny, kdy tak toužím po lidské společnosti, je tak nutná, rozhodně ne zbytečná! Kde bychom byli bez přátel a rodiny? Někdy se to posere, ano, ale jindy, jindy je to tak úžasné! Je to jako houpačka. Někdy už je nechci nikdy vidět a jindy po nich toužím a je mi smutno. Jako třeba dneska. Ale mám strach - po tom, jak se mi povedlo se znemožnit, mám strach se s nimi, a hlavně s ní, setkat.

Mám pocit, že se nedržím tématu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 20. srpna 2018 v 19:23 | Reagovat

Víceméně souhlasím se vším napsaným

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. srpna 2018 v 19:31 | Reagovat

Držíš se TT dobře za předpokladu, že je  téma Nezbytné věci... :-D

3 Eliss Eliss | Web | 20. srpna 2018 v 20:59 | Reagovat

To vše je dáno dobou rozmazlenosti :-)

4 Fufu Fufu | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 9:59 | Reagovat

Máš pravdu. K životu toho nepotřebujeme moc, ale myslím, že bez par věci pro radost by nás život neměl cenu.

5 Marcela Marcela | E-mail | Web | 21. srpna 2018 v 19:44 | Reagovat

Jak se říká, jednou jsme nahoře a jednou dole.Aneb všechno zlé je pro něco dobré. :-)

6 K. K. | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 23:06 | Reagovat

Nevím, jak ses znemožnil, ale třeba to nebylo tak zlý. Tak se neboj.

A CD jsou super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama