Strach z recidivy

4. prosince 2018 v 12:40 | Talaniel |  Srdeční záležitosti
Sotva se trochu vzpamatuji, už je tu zas.


Čeho se bojím? Že se v tom budu plácat stejně jako předtím. Už cítím nějaké náznaky - vřelost, euforie. Ale stejně tam jdu, když mi zas napíše. Navenek možná dokonce působím vesele. Smějou se mým blbým vtipům. Když pak ale jdu kolem ní na nástupišti, dělám, že ji nevidím. Naštěstí má mobil a asi mě neregistruje.

Průšvih totiž je, že se to může vrátit. Odvážím se během schůze i podívat na její sladký obličej rozzářený úsměvem, a i když koukám mimo, její hlas mi hladí uši. Chci ji obejmout, dotknout se jí. Vůbec nevím, jestli se na mě přeci jen nezlobí a tohle je jen "business" a fasáda. Spatřila mě a kašle na mě?

No, budu se muset dál držet toho, co vypadá, že funguje: neplánovat, nefantazírovat, nedloubat se v minulosti. Reagovat na to, co přijde, když to přijde. Carpe diem. Takže s touhle větou vyhnat L. z hlavy a makat. Práce se sama neudělá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama